Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

Originálna variácia Hamleta. Koncept, dialógy ( tenis je parádny) aj herci sú neprekvapivo úplne super. Strašná škoda, že Stoppard je slabučký filmový režisér. Keby to robil niekto skúsenejší a filmovejší ( Branagh napríklad) mohla to byť rovnaká pecka ako Shakespeare in Love. Ale aj tak stále veľmi dobré (02.04.2015)

Tom Stoppard je naratolog; specifický a málem vyhynulý druh uvědomělého vypravěče. Není to však běžný naratolog, protože natáčí a píše tak bezstarostně zábavnou formou, že neustále riskuje, že učiní z naratologie něco, co přináší potěšení. Jeho přístup, nedbající na typickou, od světa odloučenou atmosféru elitářského myšlení, je frenetický a plný napětí. Bere naratologii za límec a nutí ji ke konfrontaci s každodenním životem. Pročež tento jeho vskutku revoluční projekt s nechtěně cimrmanovskými rysy nejenže bezvýhradně obšťastní fanoušky meta-meta-filmů (jeden příklad za všechny: část dramatu sehraná kejklíři a zbytek Hamletem samotným odlišuje fikční vyprávění od běžného vyprávěcího aktu), největší měrou se tu nažďouchne Gerard Genette. Co nažďouchne... bude žrát jak nedovřenej! (18.09.2009)

Ty dva se nějak ocitli a od té chvíle se snaží hrát svou roli. Nevědí proč, nevědí jak. Sice tomu, co se děje, vůbec nerozumí ( já také ne ), ale snaží se splnit úkol. Dvě vsazené postavy do Hamleta, které popisují Hamleta z jiného pohledu. Výborné slovní hříčky mezi Timem Rothem a slaboduchým Gary Oldmanem. Velice vtipné vsuvky, když Oldman během filmu jen tak skoro na něco přijde i když k tomu v historii vynálezů/zákonů není předurčen ( těleso ponořené do kapaliny, Newtonův zákon, letadlo ... ). Bohužel film je dosti chaotický a délka filmu je až moc na takovou myšlenku, přesto zajímavý počin plný otázek. (01.08.2010)

Z celého námětu čiší láska k divadlu. Ale také slovním hříčkám a hříčkám obecně. Nápad vzít z Hamleta dvě nejvíce zanedbatelné postavy, avšak s nejtragičtějším koncem, a nechat jim nejen hlavní role, ale navíc je nechat meditovat o své existenci, důvodu existence a nakonec o smrti, je dokonalý. Umožňuje na tomto půdorysu nejen hru divadla v divadle (a to oboje posléze jako hru na třetí ve filmu), ale trefné komentování dnes již poněkud zkostnatělé hamletovské klasiky, kterou všichni znají snad nazpaměť. Přitom oba - i když vlastně nevědí, jak se který jmenují, protože v Shakespearově hře to také není dáno - mají své odlišnosti. Jeden se snaží na vše jít vědeckou, až detailní metodou, a dá se říci, že je prototypem vědce nebo vysokoškolsky vzdělaného člověka, který se soustřeďuje na detaily, avšak uniká mu podstata nebo celkový obraz. Druhý na vše jde intuitivně a jeho fyzikální objevy mne po celý film velmi bavily. Nejlépe je to asi znát ve scéně, kde přemoudřelý medituje, kde by se asi mohlo v této chvíli nacházet Slunce, podle něhož by poznal světové strany a podle toho, kolik je hodin a odkud jde vítr, na což mu druhý odvětí: „A proč nejdete ven a nepodíváte se?“ Rovněž se mi líbilo, že obě postavy jsou pojaty podobně jako Werichovy a Voskovcovy postavy, komentující daleko důležitější historické dění kolem sebe, případně špílcující na předscéně, a dost možná, jestli si z nich Stoppard, rodák ze Zlína, nakonec i nebral jistý předobraz. A ona láska k divadlu je zde dovedena do dokonalosti rekonstrukcí shakespearovského pojetí divadla (včetně faktu, že i ženské role hráli muži), a dojde i na loutkové divadlo. Plus všechny takové ty „druhotné“ nápady, jako že divadlo je někdy reálnější než život a má mnoho tváří a podob. Celý ten jemný humor, jakým je film podaný (už třeba jen úvodní, krásně absurdní rozjímání o principu pravděpodobnosti), příjemně pobaví, člověk se zde neřehtá, ale má stále pobavený úsměv na tváři. (Skvělá je v tomto ohledu scéna vysvětlování „starý si myslí, že ji miluje“.). A jinak je zde tolik paralel a podobenství, že by mi komentář nestačil. Včetně toho nejokatějšího, jestli i my nejsme postavy v nějaké předem napsané hře neznámého režiséra, kdy absolutně nechápeme, co se kolem nás děje a k čemu směřujeme - tedy kromě toho režiséra, který to ví. (02.01.2020)

„Třistačtyřiašedesátkrát hlava, to je asi rekord..." Tom Stoppard, zlínský rodák, a jeho nejznámější dílo převedené na filmový formát. Herecky brilantní a skvostně obsazené. Celý snímek stojí na dialozích, které jsou až neskutečně hravé, nepostrádají myšlenku a v nejlepším Shakespearově odkazu. Takový Hamlet "za oponou" aneb kralevic dánský z pohledu jeho dvou nejlepších přátel. Výborné to je i když všichni z originálu dobře víme jak tato dvojice nakonec dopadne. Přesto, že to děj klasického Hamleta ohromně obohacuje, tak toto dílo by fungovalo i samostatně, jelikož je hlavně a především o ústřední dvojici a jejich věčných a neřešitelných filozofických otázkách a "Hře na otázky". Geniální a nezapomenutelné. Srdcovka, na kterou nedám dopustit. Být více "filmová", tak jde o dokonalý snímek. Takto z toho přeci jen až moc "trčí" Stoppardova divadelní režie. (07.11.2007)