Zahradník
The Gardener's Year
Záhradníkov rok
Režie:
Jiří HavelkaScénář:
Jiří HavelkaKamera:
Ferdinand MazurekHudba:
Tadeáš VěrčákHrají:
Oldřich Kaiser, Dáša Vokatá, Štěpán Kozub, Michal Isteník, Alena Mihulová, Petr Lněnička, Luboš Veselý, Sára Arnsteinová, Jiří Šimek, Tomáš Jeřábek (více)Obsahy(1)
Na úpatí malebného kopečku žije zahradník (Oldřich Kaiser) se svojí ženou, kteří se starají o své malé zahradnictví. Jejich idylický život je narušen, když se na nedalekém zámku chystá usadit nový majitel, který chce přetvořit krajinu podle svých představ. Když zahradnictví brání jeho plánům, spustí se sled bizarních událostí. Nový majitel nejprve vytvoří plot s žiletkovým drátem a zavře příjezdovou cestu. Postupně přidává ve svých činech na intenzitě, aby dosáhl svých cílů. Zahradník se však nevzdává a snaží se bránit svůj domov. Když se policie i starostka postupně utopí ve své vlastní byrokracií, zahradník se rozhodně vzít osud do vlastních rukou. Nový film Jiřího Havelky, balancující na hraně bizáru, absurdna a tragikomedie je inspirován skutečným příběhem a stejnojmenným literárním dílem od Karla Čapka. (Donart Film)
(více)Recenze (52)
Podobné, jako u Vlastníků - záměr jsem pochopil, ale ta bezdějovost a statičnost byla spíše na škodu. I když některé neobvyklejší vyprávěcí postupy jsem si relativně užil. 70%. ()
Do třetice a dost. Už se na to převádění zákoníku na plátno pane Havelko vys*rte. ()
Oslava lidské houževnatosti a pevné vůle inspirovaná příběhem skutečného zahrádkáře šikanovaného majetným sousedem, která ale zároveň říká, že když se v tomhle světě proti vám postaví mocnější a bohatší nepřítel a začne vám systematicky ničit život, tak s tím v podstatě nic nenaděláte a nezbyde vám, než si všechno nechat líbit - což snímek činí převážně dost pesimistickou a místy až krutou podívanou. V pozadí událostí je jasně znatelná kritika nefunkčního systému, státních úřadů a policejních orgánů neschopných zajistit pro obyčejného člověka spravedlnost. Tato kritika má nicméně podobu poněkud mělké satiry vyzdvihující absurdně přebujelou byrokracii a bezmocné lítostivé obličeje všech, po nichž je žádána pomoc. Volba postavit vypravěčský koncept na vyškrtnutí všech dialogů hlavního hrdiny je sporná. Ne že by titulní zahrádkář nutně potřeboval každou chvíli něco okomentovat, ale přinejmenším ze začátku je divné, když na něj ostatní postavy mluví a on na ně nereaguje. Kaiser je každopádně v hlavní roli skvělý a metoda natáčet film průběžně během jednoho ročního zahrádkářského cyklu také nese ovoce. Avšak spíš než jako útrpný thrillerový příběh o jednostranném sousedském teroru nahlíženém z perspektivy bezbranné oběti film zaujme coby láskyplná pocta drobným pěstitelům a rukodělné práci s důrazem na krásu přírody a zahrádkářských plodin s úryvky Čapkovy poetické literatury a trochou kulinářského umění k tomu. ()
Hezký letní podvečer přeji. Na začátek mi dovolte citovat Karla Ocha: "Hledáme odvahu tvůrců jít proti zavedeným vyprávěcím schématům, zavedeným strukturám vnímání filmu, jít proti vývoji vlastní kariéry, proti tomu, jaké herecké příležitosti se očekávají. A takovou odvahou oplývá právě Jiří Havelka." Takto film ve světové premiéře uvedl v Karlových Varech a zároveň tím vysvětlil, proč jej do programu zařadili. Cituji ho proto, že dokonale vystihnul, proč je tento film tak důležitý z hlediska širšího vnímání české kinematografie, a proč rozhodně stojí za pozornost. Havelka servíruje film srovnatelný s ostatní současnou evropskou tvorbou, což se o mnohých českých novinkách říci nedá. Přináší jednoduchý, až bajkovitý příběh, ovšem díky originálnímu pojetí z něho dělá kinematografický zážitek. Takových se nám moc nedostává, proto je třeba si je hýčkat, vyzdvihovat a doufat, že brzy budou následovat další. Abychom se měli ještě více filmově. ;-) ()
Tragikomický film o nezlomné lidské vůli, absurditě úředního aparátu, amatérismu tuzemského policejního sboru a nehynoucí a bezpodmínečné lásce k přírodě. Režiséru Jiřímu Havelkovi se po Vlastnících, Očitém svědkovi a Mimořádné události podařilo najít další originální způsob vyprávění svého díla, za což si zaslouží pouze slova chvály a uznání. Každý z jeho filmů je svým přístupem naprosto unikátní a navzájem se nevykrádá. Síla Havelkových snímků tkví především v jedinečném citu převést látku, s níž se diváci setkávají na vlastní kůži ve svém běžném životě, na plátno a tu prodat skrze emoce hlavních představitelů. To se v Zahradníkově roce daří na výbornou, zvláště zásluhou výjimečného mimického galapředstavení Oldřicha Kaisera, který o co méně sdělí divákovi prostřednictvím své postavy, o to více a úderněji toho řekne prostřednictvím role vyprávěče. Pro Zahradníkův rok mám nicméně i přes řadu výše zmíněných superlativů také několik negativních slov. Režisér Havelka působí ve svém čtvrtém celovečerním filmu až přespříliš kriticky a agresivně. Dalo by se říct, že jím pouze podporuje násilí ve společnosti a nedůvěru zejména starší populace v úřady a orgány činné v trestním řízení. Dále chování jednotlivých postav přílišně paušalizuje a nedává prostor pro jejich charakterový vývoj, ty se drží po celou dobu stopáže jednotné šablony svého chování a jednání. Celkové vyznění snah oběti (Oldřich Kaiser) o nekonfliktní vyřešení sporu je zde pojato v negativním duchu, a snímek spíše nabádá k násilné reakci v duchu známé fráze „Silnější pes mrdá.“ Posledním negativem pro mě byla stopáž filmu, 103 minut při převážném užití scén pracujících pouze s mimikou protagonistů, působí nekonečně a pocitově se dostáváme někam ke 130 minutám. Chtělo to alespoň o 20 minut zkrátit a se závěrem si více pohrát. Suma sumárum, Zahradníkův rok přináší do české kinematografie svěží vítr, který zdárně reflektuje agresi ve společnosti a přetrvávající absurditu některých oblastí českého úředního aparátu. Tři hvězdy. 🙂 (16.07.2024, slavnostní premiéra filmu v Cinestar Anděl) ()
Lyrická balada o nezdolnosti v jádru poetického ducha zahradníkova, jenž vedle zápasu s přírodou svádí mlčenlivý souboj s papalášskou zlovůlí, jíž čelí se světeckou trpělivostí a navzdory absurdní neschopnosti systému prosazovat veřejný zájem a chránit obyčejného poctivého člověka. Krásně minimalistický snímek, v němž se tragikomický příběh, postupně přecházející až do hororového ladění, prolíná, za doprovodu trefného a lehce ironického popisu mistra Čapka, s každodenní svědomitou prací, nesoucí rozličné plody, což společně s vizuálním uchopením vytváří úžasný kontrast relativně klidného a barevného světa rostlin a upadající civilizace. ()
Jiří Havelka ve všech třech svých filmech pranýřuje absurdity současného světa v čele s neschopností se dorozumět. Jinak se už tentokrát vydává totálně jinou cestu než u svých debutových Vlastníků. U těch jsem před lety málem smíchy zbořil narvané kino.:o V tomto případě už bych skoro ani nepoznal, že jde o stejného režiséra. Film je tichý, zdánlivě velmi poklidný a až intimní. To rámuje poetické paralerní předčítání ze stejnomenného románu Karla Čapka a celé prostředí manželského zahradnictví se včelami a krásy, které může toto prostředí vytvářet, jak vnitřně, tak esteticky díky ukázkám (krásně nasmímaných) klidně a trpělivě prováděných rukodělných prací, které se dělají podle toho, jak to které období roku potřebuje.:o A i jako hipster, který se upřímně řečeno, běžně nad podobnými věcmi moc nedojímá, musím souhlasit s názory, že tato poloha ve filmu funguje možná snad nejlépe jako taková oslava klidu, cyklu roku i přírody a radosti ze smysluplné práce. Ještě teda stejně perfektně je ve filmu vyobrazen dlouhodobý manželský vztah. Je zpracován se zaměřením na malé každodenní radosti, které si může hlavní dvojice každodenně automaticky dělat bez toho aniž by si ještě museli něco dokazovat.:o V teto poloze podle mě nejvíce funguje i finální rozhodnutí vystříhat všechny momenty, ve kterých hlavní hrdina mluví (ale i jeho manželka nakonec řekne asi jen tři věty ve druhé půlce.) U té manželské roviny jsem tomu rozuměl. Jelikož to vypadalo jako by si ty dva už nepotřebovali něco vypovídat. Proč taky? Když stačí ony drobné radosti a letmým pohledem víme, co si chceme říct. A rozumím, že ve svém soukromém nemusel hlavní hrdina nikoho slovy přesvědčovat, protože přesvědčoval svým stylem života. Ale na začátku přeci jen působí zvláštně, když hlavní hrdina nereaguje na ostatní. I od manželky jsem ve druhé půlce už možná čekal více slov. To nic nemění na tom, že Oldřich Kaiser v nové herecké poloze předvedl úchvatnou intuici a vnímavost ve schopnosti vystihnout mnohé pouhým pohledem a jeho herecké úmění zde nabralo nový rozměr. Herecky nezkušená Dáša Vokatá si s rolí poradila taky velmi suverénně a vypadalo to jako by opravdu vedle svého životního partnera nemusela vůbec nic předstírat. Přesto si nemůžu pomoc a říkám si, že tato herecka byla trochu nevděčná. I když v mnoha momentech přinesla ovoce. Mimimálně policajtské duo Jeřábek-Vyorálek pobaví, ale jinak se ostatní vedlejší postavy moc neprojeví. A ze setkání dvou možná nejpopulárnějších komiků své generace Kaisera-Kozuba tady mnoho neočekávejte, i když nad Kozubovou postavou, v podstatě s opravdu mimimálním prostorem) jsem se musel zamýšlet, jaký vlastně je. Faktem je, že tohle není úplně divácky nejvděčnější podívaná na léto. Jinak silně komorní příběhí o ignorování nabídky prodat pozemek a postupné naprosté devastace majetky jako odvety nabízí hned několik rovin a Havelka pozoruhodně předkládá svou vizi ukázat to, jak jsou lidi můžou být neschopni v záležitosti obrany jednotlivce, protože za všemi úřady jsou lidi, kteří jsou schopni se proměnit ve statické mluvicí hlavy citující paragrafy. Jsem zvědavý, s čím Jiří Havelka překvapí příště. () (méně) (více)
Havelkovu autorskou a režijní tvorbu (jako herce ho mám v oblibě už mnohem déle) jsem si samozřejmě zamilovala díky vynikajícím Vlastníkům. Mimořádná událost už mě zaujala méně, ale se Zahradníkem si to u mě zase vyžehlil. Do titulní role totiž obsadil skvělého Oldu Kaisera, který mě dokázal pobavit i dojmout pouze obličejovou mimikou nebo pohledem. Ano, zahradníkova role je němá, ale nemusíte se bát, o Kaiserovo hlasové herectví (oceňované mimo jiné za četbu audioknih) rozhodně nepřijdete. Na něm samozřejmě všechno stojí a padá, jako dobrou volbu považuji i obsazení Kaiserovy životní partnerky do role zahradníkovy ženy. Tempo vyprávění je možná pomalejší, ale trefilo se mi do nálady. Inspirace skutečným příběhem už je jenom příjemný bonus. Zajímavý český film. ()
"Čím větší neřád, tím víc se má k světu..." Dokud jsem mohl tento film vnímat primárně jako láskyplnou poctu rukodělné práci drobných pěstitelům a užívat si přitom úryvků úžasně poetické literatury Karla Čapka myslel jsem si, že to za mě bude za plný počet. Ale onen střet zahrádkáře s majetným sousedem v kombinaci s konfrontací s realitou fungování úřadů v Česku byl čím dál tím depresivnější, že mi to už v závěru přišlo až přesmíru. Na konci je sice jakési světýlko na konci tunelu, ale očekával bych, že bude silnější. Co jinak působí hodně zvláštně je absence dialogů na straně Oldřicha Kaisera a jen naprosté minimum mluveného slova ze strany postavy jeho manželky. U Kaisera ten záměr Havelky asi i chápu, když jeho hlasem jsou namluveny veškeré úryvky z Ćapkovy knihy. To celkové pojetí tiché domácnosti hlavního hrdiny ale místy až nudí. Celkově ale tohle rozhodně považuji za doposud nejlepší Havelkův počin, protože ona kombinace dramatu ze současnosti s poetičností jazyka Karla Čapka je opravu veskrze originální. Takže určitě hodně silné čtyři hvězdičky. Kromě herectví Oldřicha Kaisera (obdiv fakt za to, že si musel vystačit hereckým projevem bez slov) bych určitě ocenil působivou hudbu Tadeáše Věrčáka. ()
Depresivní vlekoucí se nuda.... Kaiser je výborný, ale celý koncept filmu s minimem dialogů mi nesedl ()
[KVIFF] Havelka má za sebou filmy, kde se mluví tak akorát, pak mluví až moc a takový, kde se nemluví vůbec. Já se docela divím tomu negativnímu hodnocení. Tohle je taková neznatelná pocta Kafkovi a zároveň dost věrný úkaz současné doby. Za mě tohle funguje skvěle. ()
Oldřich Kaiser je za mě geniální herec. Ve filmu toho sice jeho postava mnoho nenamluví, nicméně i tak mě moc bavilo ho na plátně sledovat. Tím s chválou končím. Jiří Havelka se znovu (Mimořádná událost /2*/) nechal inspirovat skutečným příběhem. Movitý majitel začne terorizovat usedlého zahrádkáře (Kaiser) a jeho ženu (Vokatá), aby získal jejich nemovitost. Zamlklý, ale o to urputnější pár se vzdát nehodlá, tlak, útlak se stupňuje a pomoc nikde. Zoufalý stát nedokáže slabšímu pomoct, ani když je v právu. Snad jsem to poselství pochopil a začátek filmu mě celkem namotal, trošku připomínal letošní skvělé Perfect Days (5*). Bohužel, Zahradníkův rok je šíleně zdlouhavý a celkem nudný. Nevadí mě scény, kde se nic neděje a někdo jen kouká, nebo řeší stále stejný problém, ale tady se tolikrát opakovaly, že mě to postupně více a více ubíjelo. 80 min by tomu slušelo, 104 min je přepálená stopáž a pocitově to mělo 180 min minimálně. 30% ()
Je to těžké. Bije se to ve mě a mé zcela odlišné očekávání filmu nepřidává. Začnu tím hezkým - tichý, pomalý snímek krásně zachycuje “staré dobré časy”, kdy se lidi měli prostě dobře. Žili plnohodnotný život z toho, co měli, každý den na ně čekala práce, která měla smysl, dostávalo se jim uznání od jejich komunity… a se vším si vždy věděli rady, protože v garáži nebo kůlně se našlo opravdu všechno. Prostě co si neuděláš, nemáš. Jenže hřejivý pocit zcela přebíjí beznaděj a zoufalství - z toho, jak násilně byli tlačeni ke změně životního stylu, z toho, že systém nefunguje a zlo rozhodně není potrestáno, a z toho, že dokud média nezakročí, nikdo vám nepomůže. Rozhodně bych film nenazvala komedií, spíše je to tragédie zakončená ryzí depresí. Myslím, že film je dobrý, ale je třeba na něj ta správná nálada se špetkou masochismu - pak budete trpět, ale náramně si to užijete. Závěrem: největší highlight filmu je zajisté ztvárnění české kuchyně! ()
Óda na lidskou vytrvalost a houževnatost. Stárnoucí mlčenlivý zahradník (Oldřich Kaiser) prožívá se svou manželkou (Dáša Vokatá) podzim života ve svém milovaném zahradnictví. Překážky překonává pílí a noblesou získanou letitým zkušenostmi. Novou výzvou pro jeho stoický klid je škůdce v podobě člověka, který nedodržuje neměnné zákony přírody, ale těží z vypočítavosti a těžkopádnosti systému, ve kterém se ztrácí lidskost. Hořce poetická tragikomedie střídá nativní motivy s groteskní místy cynickou satirou. Specifický způsob vyprávění, Kaiserovo němé expresivní herectví doplňují cílené promluvy ostatních postav. Bizarnost a absurdita je velmi vhodně podpořena čtenými úryvky z knihy Karla Čapka Zahradníkův rok, o které se postaral Oldřich Kaiser. Freska o selhávajícím systému, kdy Old Man Gardener bere osud do vlastních rukou.(MFFKV 2024) ()
Koncentrace zmaru ve 100 minutách. ()
65%. Vyznění a myšlenka filmu parádní. Ovšem, filmařina se z snímku tak trochu vytratila. Je to škoda. Filmu by pomohlo, kdyby se víc mluvilo. ()
Nedávno jsem si pročítal jisté zákony (ne v souvislosti s tímto filmem) týkající se soukromého majetku a jeho ochrany a udělalo se mi z toho špatně. Tento film na mě zafungoval úplně stejně. ()
Obdivuhodná je odvaha natočit český film, ve kterém hlavní protagonista celou dobu nepromluví. “Žánrově je to taková nekonverzační nekomedie,” řekl režisér Jiří Havelka. “Nejprve jsem tam měl dialogy, postupně mizely a proškrtávaly se ty, které se mi zdály nepotřebné, až nakonec zbylo asi patnáct stránek,” dodal. Není to na škodu, Kaiser hraje skvěle a třeba jeho vztah s manželkou je ve filmu o beze slov vykreslený neskutečně cituplně. Kdo nepůjde do kina v očekávání lehké letní komedie, ale připraví se na film k zamyšlení o absurditě a bezmoci, ale i síle lidského ducha a vlastních hodnot, bude, myslím, spokojen. ()
Obrovské zklámaní. Film dostává z velkého zmaru jen a tradičně Kaiser svým bezchybným nonverbálním projevem (jiný tady ani není, asi umělecky záměrně). Jinak se ale scénář omezuje na jednorozměrné karikatury a předvídatelné vyprávění, které podkresluje Kaiserovo čtení z oné Čapkovy knihy. Dialogy tady vesměs nejsou, jen postavy vždy něco říkají Kaiserovi a většinou se jedná o klišoidní fráze, z nichž se Havelka snaží udělat drobný humorek a všechno se ve filmu mnohonásobně opakuje a opakuje a bohužel nefunguje to a ještě je to celé příšerně nudné. 40% ()
Hrozně mě to otravilo. Film, kde plytký obsah zabíjí novátorsky skvělou formu. Protože v dějí vás nic nepřekvapí (doslovně), je na něm hrozně vidět, že se film Havelkovi vyvijel postupně pod rukama. Takže z toho vznikla pouhá nihilisticka fraška o nefungujícím státu. (Vůbec mi nevadí, že Kaiser nemluví. Naopak. Němé dialogy s Vokatou jsou opravdovou hostinou pro oči. Ale ta groteskně pojatá impotence státu to pak všechno zabíjí). Zdá se, že Havelka dá film-divadlo, protože tím byli Vlastníci a byli výborní. Škála možností filmu klasického ho svou neomezeností natolik dekoncentruje, že není schopen doručit pak celkové vyznění. ()
Reklama