Bullittův případ

Film o ktorom sa hovorí predovšetkým kvôli automobilovej naháňačke. Úprimne, mňa nejako neohúrila. Mňa skôr zaujalo pobehovanie medzi štartujúcimi lietadlami. Čo sa týka príbehu, tak na rok 1968 určite fajn, ale z dnešného pohľadu na úrovni epizódy priemerného krimi seriálu. Ešte v budúcnosti skúsim doplniť nejaké ďalšie chýbajúce kúsky do mozaiky s názvom Steve McQueen, ale Bullittův případ si svoju povesť rozhodne neobhájil. (07.03.2020)

Bullit, půl stroj, půl ohař - kyberpes. Zbystří, zavětří, chytne stopu a jde. Zakousne se. Nepustí. Ztratí-li stopu, vrátí se. Chytne ji zas a zas. Nezbytně nutný odpočinek mu dělí a měří čas. Dělá svoji práci, bez citů, bez tužeb, bez oddechu - jako stroj. Jako 7 minut na hranici svých možností řvoucí auto (ta honička je z nejlepších, co jsem viděl, to mi nikdo nevymluví). Jako letadla, která pojíždějí pravidelně na ranveji jak obří leviatani (dokonalá volba prostředí - ten hluk leteckých motorů bez hudby a beze slov - nádhera). Jako patolog, který chronometricky odříkává svůj nález , zpracovává svou mrtvolu na informace a počítač Bullitt následně zprácovává informace na činy. Jako kolegové, metodicky vytvářející seznam věcí jedné zavražděné. Nejdříve na to Subjektiv nemyslí, ale po té, co ke slovu výrazněji přijde Bullittova žena, prozře. Začne vnímat, jak je Bullitt i další policisté neosobní a tím se pro něj dění stává nepříjemně osobním. Jejich citová vyprahlost probudí city jeho. Žádný žert, minimum hudby, minimum slov, minimum odpočinku, minimum jídla, minimum něhy, minimum zábavy, maximum nasazení - tohle je minimalistický způsob života, Ajantisi! (23.12.2009)

Hluboce podprůměrné krimi s ubohou zápletkou, snadno zapomenutelnými postavami a naprosto nepopsatelně nudným průběhem. Jediným extrémně světlým momentem tak zůstává naprosto luxusní honička v automobilech. Nepatřím k divákům, kteří si ustříknou do textilu, když vidí, jak se prohání na plátně auta, ale co se podařilo v tomto filmu, to byl absolutní strop a nechce se věřit, že se psal rok 1968. I z pohledu dnešního moderního diváka to působí opravdu luxusně. Věčná škoda, že film jako takový je strašně nudná sračka. Věřím, že ve své době mohl film zaujmout, ale ve srovnání s dneškem, kdy je žánr krimi úplně ale úplně jinde působí skoro až směšně. [22 %] (30.09.2022)

To pomalé (a tiché) tempo tomu neskutečně sedí, užíváte si tak každou jednu scénu. A ty jsou všechny do jedné jednoduše řečeno skvělé, nejen ta legendární automobilová honička (o to spíš, když tam Steve jezdí v nejkrásnějším autě, jaké kdy sjelo z výrobní linky). Zkrátka hollywoodský film, kdy 'hollywoodský' ještě nebyla urážka. (21.11.2020)

No takovéhle kriminálky se dnes už opravdu netočí. Pomalé tempo, dost jednoduchý příběh a o to větší důraz na postavu a její prožívání situace. Velice sympatická práce s tichem, s momenty, kdy s hlavním hrdinou pozorujeme okolí a plně vnímáme daný moment. K tomu napomáhá vhodně zvolené observační snímání ovlivněné novými vlnami tehdejší doby. V mnoha momentech si divák může uvědomit, že právě v ten okamžik by v současném akčním filmu burácela hudba a tempo střihu by bylo značně zběsilé, zatímco Bullitt zachovává ve stejné chvíli ticho, důraz na tvář a pohled postav a délku záběru. O legendární automobilové honičce se není třeba rozepisovat. Paráda. 8/10 (14.09.2017)