Zásah štěstím

Jestli je to vážně naposled, tak jsem upřímně šťastný, že to dopadlo dobře. Že je to malý, milý i nemilý, kousavý, romantický, byť tentokrát jen minimálně ironizující Woody Allen. Nejde o tvůrčí revoluci a ani bych ji nechtěl. Co je ze začátku kulometná a výletní konverzačka, taková, jakých jsme od něj viděli desítky, ukáže postupně i temnější podhoubí a ani to není úplná novinka. Kdo má v paměti a oblibě Match Point nebo Kasandřin sen, bude jako doma. Překvapivě je tenhle Zásah lehkonohý, neuvěřitelně svěží a něčím zkrátka svůj. Snad za to může fakt, že je francouzštější než sami Francouzi, plný parádně hrajících neznámých tváří a přetěžko opakovatelný pocit, že je mi s tímhle filmem zase dvacet, stejně tak jako třeba šedesát. Nejvyšší hodnocení nedám ani jako symbol, na to bych potřeboval pocit, že se vzhledem k tématu překročily obvyklé divadelní hranice, ale celková spokojenost je i tak naprostá. (24.01.2024)

Tak jak? Je tohle už skutečně ten poslední film Woodyho Allena, nebo to bude jako s Festivalem pana Rifkina, který měl být též poslední, a hle, najednou tu máme Zásah štěstím. Každopádně ať je to jak chce, já se nemohu zbavit dojmu, že se starý pán už začíná tak nějak jemně trápit a konkrétně zde se sám sebe i vykrádat, což je asi má nejzásadnější výtka k tomuto snímku, který si rozhodně nedovolím označit za nefunkční, či nepůsobivý, ale prostě už to na mě celé působilo recyklovaně a nenápaditě. Nicméně jak ale zmiňuji, pořád čas strávený v přítomnosti všech těch přítomných postav, jejich dialogů a následných činů, nepovažuji rozhodně za promarněný a klidně bych té podívané dal i vyšší hodnocení, což mi ovšem nedovoluje poslední závěrečná scéna, která se hrubě míjí s účinkem, a na mě nepůsobila absolutně jinak, než jako trapné rozuzlení, toho nejlacinějšího a nejnenápaditějšího ražení. Jinak je to ale docela svižné, chvilkami nápadité a překvapivé, veškeré postavy, a to samozřejmě i díky výraznému, ovšem na Allena překvapivě neznámému obsazení,  tu pak též působí výrazným dojmem, no a co se týče pro Allena asi toho nejzásadnějšího, tedy dialogů, tak i ty považuji za záživné, trefné a prostě takové pro něho typické. Já si tak myslím, že pokud právě tato podívaná bude skutečně už tou Woodyho ,,labutí písní”, tak se tedy rozloučil určitě důstojněji než by tomu bylo s Rafkinem, ovšem jak jsem zmiňoval, už je prostě znát, že to nejlepší má pan Allen již opravdu bohužel za sebou. (28.07.2024)

-CO TO DĚLÁM? -ZATÍM NIC. Allen akcentuje svá typická témata, takže komu to připomnělo jen Match Point, měl by asi zhlédnout i další snímky. Obraz je v kontrastu k ději, vztahový stereotyp pomalu ale jistě přechází v podívanou s postupně budovaným napětím. Na konci diváka trefí opravdu cynická pointa, plná černého humoru a klidně se veškeré té životní i filmařské ironii, jež ze závěru plyne, může i nervózně zasmát. 90%. (06.06.2024)

Páčil sa hlavne ten plynulý prechod z typickej "allenovskej vzťahovky" do čistokrvného thrilleru. Thrilleru s parádnou pointou, ktorá to zaklincuje ako v rámci žánru, tak aj čo do obsahu; a ty dievča, dospej a dospej okamžite! Druhýkrát ti už osud takto bezvýhradne a na všetky strany byť naklonený nemusí. (Snáď pochopila, veď inak bola v pohode.) (20.06.2024)

Tak nám 88 ročný Woody Allen predviedol úžasný šprint. Film má šialené tempo - a to sa zo začiatku tvári ako nudná konverzačka. Všetky zvraty a dejové zmeny sa dejú v podstate okamžite. Hlavná postava je veľmi rýchlo neverná a jej manžel veľmi rýchlo na neveru príde. A hoci film hovorí o zložitých životných situáciách, dokonca aj o zločinnom konaní, stále si drží istú grotesknosť a je nad vecou. Je to najlepšie využitých 90 minút vo filme, čo som za ostatný čas videl. Záver je v štýle "kto druhému jamu kope, sám do nej spadne" - mohli by to premietať ako šablónu deťom na prvom stupni základnej školy... Ale to neuberá snímke na kvalite, len podčiarkuje jej grotesknosť. (11.01.2024)