Zásah štěstím

Je to skvělé, když dva veteráni (Allen a Storaro) natočí film, který sice motivicky vychází ze starších mistrových děl (Zločiny a poklesky, Tajemná vražda na Manhattanu, Match Point- Hra osudu), ale zase v něm zkoušejí formálně experimentovat (pohyblivá kamera, dlouhé záběry). Užil jsem si to báječně a znovu musím zopakovat: na co budu chodit do kina, až to tihle moji oblíbení tvůrci 80+ zabalí? Na Nolana? Ale, prosím vás... (08.01.2024)

Nový film Woodyho Allena ,,Zásah šťastím" nie je jeho najväčšie dielo, ale film je nepopierateľne dobre spracovaný a zábavný. Na pozadí jesenného Paríža zachytáva krásu mesta a dodáva príbehu ďalšiu vrstvu šarmu. Film sa môže pochváliť slušnými hereckými výkonmi, pričom herci sa svojich úloh zhostili kompetentne. Je však ťažké ignorovať pocit déjà vu, najmä ak ste videli „Matchpoint“. Je to ako keby sa Allen vydal na prechádzku po línii spomienok a zopakoval niektoré zo svojich predchádzajúcich myšlienok. Aj keď táto známosť môže u dlhoročných fanúšikov vzbudzovať pocit nostalgie, zároveň vo mne vyvolala túžbu po niečom novom od ostrieľaného filmára. Napriek týmto ozvenám sa filmu podarilo vytvoriť pútavý príbeh, ktorý udrží publikum v strehu vďaka dobre napínavej zápletke. Na konci Allen opäť demonštruje svoju schopnosť vytvoriť príjemný filmový zážitok, aj keď v pozadí sa črtajú tiene jeho minulých úspechov. 6,5/10 (09.07.2024)

Majster sa lúči. Zas vycibrenými dialógmi, vzťahovými eskapádami, fenoménom nevery aj náhody a to všetko s nádychom typického humoru. Nejde o dokonalosť typu Match Point, ale stále cítiť z toho Woodyho v každej molekule. Bude kinematografii ako takej veľmi chýbať, no nikto ho už nezmaže. Veľmi dôstojná rozlúčka. (06.05.2024)

Tak jak? Je tohle už skutečně ten poslední film Woodyho Allena, nebo to bude jako s Festivalem pana Rifkina, který měl být též poslední, a hle, najednou tu máme Zásah štěstím. Každopádně ať je to jak chce, já se nemohu zbavit dojmu, že se starý pán už začíná tak nějak jemně trápit a konkrétně zde se sám sebe i vykrádat, což je asi má nejzásadnější výtka k tomuto snímku, který si rozhodně nedovolím označit za nefunkční, či nepůsobivý, ale prostě už to na mě celé působilo recyklovaně a nenápaditě. Nicméně jak ale zmiňuji, pořád čas strávený v přítomnosti všech těch přítomných postav, jejich dialogů a následných činů, nepovažuji rozhodně za promarněný a klidně bych té podívané dal i vyšší hodnocení, což mi ovšem nedovoluje poslední závěrečná scéna, která se hrubě míjí s účinkem, a na mě nepůsobila absolutně jinak, než jako trapné rozuzlení, toho nejlacinějšího a nejnenápaditějšího ražení. Jinak je to ale docela svižné, chvilkami nápadité a překvapivé, veškeré postavy, a to samozřejmě i díky výraznému, ovšem na Allena překvapivě neznámému obsazení,  tu pak též působí výrazným dojmem, no a co se týče pro Allena asi toho nejzásadnějšího, tedy dialogů, tak i ty považuji za záživné, trefné a prostě takové pro něho typické. Já si tak myslím, že pokud právě tato podívaná bude skutečně už tou Woodyho ,,labutí písní”, tak se tedy rozloučil určitě důstojněji než by tomu bylo s Rafkinem, ovšem jak jsem zmiňoval, už je prostě znát, že to nejlepší má pan Allen již opravdu bohužel za sebou. (28.07.2024)

Aj keby človek dopredu nevedel, že je to film Woodyho Allena, tak počas sledovania by jeho rukopis rozoznal snáď každý. Scenár sa mi celkom pozdával, aj tie postavy k tomu pasovali, no neviem prečo, ale celkovo mi to prišlo také otrepané. Akosi mi tu chýbalo viac emócií, lebo niektoré reakcie postáv mi prišli také "čo už". Inými slovami, chýbalo mi tu niečo také nevšedné, výnimočné, originálne. Nebolo to zlé, ale ani nič takého, čo by sa vymykalo z priemeru. 3* (16.06.2024)