Smrtící bumerang

Billyho jsem prakticky nepoznal, dokonalá proměna, famózní nastudování materiálů, neskutečný herecký počin, uvěřitelně odkrývá svět spíše méně inteligentního jedince, který umí řešit problémy vraždou. Naučil se v mládí jistý vzorec a po stráveném životě v léčebně se stereotypním během se dostane na svobodu, kde neustojí vztahy ve společnosti, despotická jednání. No a řeší vše po svém. (19.02.2021)

A sakra. Je mi to vrcholně trapné, ale přiznám se, že ač jsem věděla, kdo film režíroval, nepoznala jsem herce v hlavní roli. Nejdřív jsem měla dokonce pocit, že je to nějaký americký Bruno S. To by hovořilo jasně v Thorntonův prospěch. Jenže postupně na mě Karl začal působit jako robot a v některých těch vypjatějších okamžicích to byl hotový Simple Jack. Asi tak mě dojímal. Příběh mi připadal moc utahaný a chování Karlova okolí bylo pramálo uvěřitelné (něco jako idylka v Lars and the Real Girl). (21.09.2008)

hodnotím kladne. Billy Bob je geniálny aj ako herec, aj ako scenárista a režisér a aj keď moje srdce is získal už skôr, týmto citlivým a dojemným filmom si svoju pozíciu len upevnil a vo mne upevnil pocit, že mám naozaj nos na obľúbených hercov. A nielen to, tomuto charizmatickému chlapovi sa zrejme podarilo "oživiť" citlivejšiu časť môjho ja. Všetky filmy, ktorých hlavným hrdinom je psychicky postihnutý človek sú svojím spôsobom jedinečné a skvelé (Forest Gump, My left Foot, RainMan) a tento takisto. Takže fajn, Billy Bob, ďakujem a len tak ďalej. (23.05.2005)

B. B. Thornton svým absolutně strhujícím výkonem pohodlně strká do kapsy Hoffmanova Dešťového mužíčka i Hanksova Forresta Gumpa, ačkoliv ve všech ostatních důležitých atributech (režie, scénář, kamera) tenhle sympatický nezávislý snímek za výše jmenovanými áčkovými velkoprodukcemi dost zaostává. (Mimochodem, o tomhle filmu jsem předem vůbec nic nevěděl, jen že je "prý fajn", a trvalo mi dobrých deset minut, než jsem si v šoku uvědomil, že Karla hraje Thornton; myslel jsem, že to je skutečný postižený člověk.) Za snahu si čtyři hvězdičky zaslouží. (05.05.2005)

Časovo rozdelené do dvoch nevýrazných ale za to svojím posolstvom odlišných dejových rovín, kde si hlavný hrdina za mlada počínal vo svoj kriminálny prospech a po "vyliečení" ponecháva "šťastie" priateľskému okoliu. Človek nemusí byť psychicky zaostalý aby rozoznal dobro od zla, ale niekedy postihnutý človek musí preberať túto hlavnú iniciatívu, keďže zdravý rozum občas chradne. Smekám pred Billom, jeho umelecky dôstojne dielo plné silných emócií ma dostalo, určite kvôli ľudskému scenáru a samotnému výkonu Billa, ktorý ako postihnutý nachádza náhradu za svoju desivú a krutú minulosť u dobrých ľudí. Lenže kde je dobrota a ochota nachádza sa tu aj impulzívne zlo a faloš, kde záporné vlastnosti môžu raz za čas dobro vytlačiť na druhú koľaj. A keď to vie postihnutý postrehnúť a okolie je voči tomu bezbranné, musí bez ďalších okolkov zakročiť. I keď by ho to malo znovu stať (ne)chcenú slobodu... 90% (06.02.2015)