Jako zabít ptáčka

Čekal jsem drama ze soudní síně, ale zhruba tak úvodní hodinu jsem měl pocit, že se koukám na nějaký dobrodružství Toma Sawyera. Ty fakani mi tam docela drsně lezli na nervy a myslel jsem, že to vypnu. Když jsem teda tuhle část filmu přetrpěl, tak se konečně začalo odehrávat dokonce i něco zajímavýho. Najednou postava, kterou hrál Gregory Peck, dostala víc prostoru na úkor těch protivnejch fakanů a děj se pomalu přesunul do soudní síně. Od tohoto okamžiku jsem měl pocit, že se dívám na úplně jinej film. Pasáž ze soudní síně byla opravdu hodně povedená, ale úplnej závěr dal zase vzpomenout na nudnej začátek. Celkově jsem z toho dost na rozpacích. První polovina je podle mě naprostá ztráta času, druhá zase rozhodně stojí za vidění... (25.08.2007)

Klasická adaptace klasické knihy, co více si přát? Lépe to možná ani natočit nešlo, ale oproti výbornému románu Harper Leeová se přece něco ztratilo - něco z nostalgické atmosféry vzpomínek na dětství, něco hloubky jednotlivých postav i ze samotné zápletky. Nestěžuji si - knížky se nikdy nedají zfilmovat beze zbytku. Filmového ptáčka tedy vřele doporučuji a knižního doporučuji dvojnásob. (14.02.2006)

Musim sa priznat, ze som cakala ovela, ovela viac. Zhruba po pol hodine mi uz oslovenie Atticus islo na nervy, pribeh sa mi zdal nesurody, hoci na konci to samozrejme do seba zapadlo, ale chybal mi tam isty plynuly prechod medzi jednotlivymi dejovymi linkami. Pasaz zo sudnej siene, Gregoryho solo a hlavne jeho odchod zo sudnej siene boli uchvatne, na zvysok sa sice fajn pozeralo, ale nudila som sa. (Videne 05.08.2010) (05.08.2010)

Herec Gregory Peck má za sebou spousty výrazných rolí, především slavné Prázdniny v Římě či kultovní Přichází Satan! patří mezi jeho nejslavnější filmy. Tou pravou životní rolí je pro Pecka nejspíš role ve snímku Jako zabít ptáčka, především i proto, že pouze zde Peck za svůj výkon dokázal získat Oscara (i přes to, že za život stihl obdržet celkem další 4 nominace). Snímek Roberta Mulligana z roku 1962 adaptoval předlohu Harpera Lee a dokázal dokonale zmapovat americkou společnost v období 30. let a to i přes to, že je perspektiva příběhu v podstatě vyprávěna z pohledu malého dítěte.Jako zabít ptáčka je rozhodně zásadním soudním dramatem. Od 30. let sice utekla dlouhá doba, v jistém ohledu lze ovšem nacházet spojitosti mezi tehdejší americkou společností a současnou americkou společností. Jde sice o komorní malou záležitost, svým obsahem se ovšem z Jako zabít ptáčka stává film velký. Dnes se na film sice aplikuje kritika spočívající v neslavném klišé ´´ hodný bílý muž zachraňuje bezmocného černocha ´´, Peck ovšem do role Atticuse Finche dal skutečně naprosto všechno, je ve své roli skvělý a dokazuje, že si Oscara po všech těch skvělých výkonech skutečně zasloužil.Komplexní téma snadno mohlo být zpracováno naivně, ve finále jde ovšem o svým komentářem funkční záležitost, která s tématy předsudku a rasismu pracuje skvěle a především lépe, než většina filmů, které s podobnými tématy pracují dnes.Souboje o rovnoprávnost a neposuzování dle barvy kůže v podstatě probíhají až dodnes, i proto dokáže být Jako zabít ptáčka aktuální i po 60 letech. Vyprávěno sice dětskýma očima, ovšem naprosto uvědomělými a bez příkras. Skutečně dokáže naprosto prodat své téma, tak trochu vyjádřit kritiku k tehdejší (a svým způsobem i k dnešní) společnosti a skutečně netradiční pojetí soudního dramatu i přes to, že samotný soudní spor vlastně v celkovém součtu zas tak velkou roli nehraje a hlavní spor se odehrává zcela někde jinde, vlastně všude. Peckův právník poté sice obhajuje někoho, jehož zastoupení mu může přivodit nemalé problémy, hlavní je ovšem zůstat ideálním vzorem pro své děti.Velké věci dělá i soundtrack Elmera Bernsteina, kdy jeho hudba klasicky dokáže v člověku něco probudit a rezonovat. Jako zabít ptáčka se časem dočkalo i převedení do barevné verze, původní černobílá verze ovšem přeci jen též dělá svoje a pouhá kombinace různých odstínů daných barev dokáže plně korespondovat s tématem filmu. A pochválit se především skutečně musí scénář Hortona Footea, který za scénář k tomuto filmu právem získal Oscara. Snaha o vykreslení filmu skrze dětskou perspektivu mu totiž vyšla na výbornou.Jako zabít ptáčka je dodnes obsahově silné dílo, které i po šesti dekádách dokáže skutečně něco dát. Netradičně pojaté soudní drama a v podstatě i netradičně pojaté dětské dobrodružství, které toho o rasismu a boji proti předsudkům dokáže říct mnoho. To, že je komentář Jako zabít ptáčka očividně nesmrtelný jen dokazuje jeho neskutečnou sílu..... (06.12.2021)

Strhující příběh, ve kterém se bílý obhájce snaží zastupovat u soudu černocha. Snímek jasně ukazuje americkou společnost ve 30. letech minulého století očima ženy, která vzpomíná na tuto dobu, když byla ještě malá dívenka. První část se zaměřuje na děti a s druhou části jakoby moc ani nesouvisí. Ve druhé třetině se dostáváme do soudní síně, kde můžeme sledovat marný boj obhájce Gregory Pecka. To je velmi silná část. Ovšem ani závěrečná nezůstává nic dlužná a naprosto ovládne naše emoce. Já filmy ze soudního prostředí miluju a tenhle k těm špičkovým patří, i když u soudu jsme jen menší část filmu. (08.05.2009)