Jako zabít ptáčka

Čekal jsem klasické soudní drama ve stylu 12 ANGRY MEN a ČAS ZABÍJET, takže expozice zpracovaná formou vzpomínek šestileté holčičky mě notně vylekala. Tímhle pojetím ztrácí na působivosti hlavně soudní část filmu, ale naopak se stupňuje jeho přesah daleko za hranici jednoho soudního přelíčení. Vychytralý scénář, akvělý Peck. (02.09.2005)

Výborná, dnes už klasická, filmová adaptace vynikající, rovněž klasické, literární předlohy. Kombinace obvyklého filmového subžánru soudního dramatu s autorčiným v literatuře tak oblíbeným přístupem vyprávění z pohledu dítěte dělá ze snímku Jako zabít ptáčka zajímavý filmový mix. Tvrdá realita amerického jihu 30. let minulého století (apartheid, sociální nerovnost uvnitř společnosti, role žen atd.) se tak potkává s ryze lyrickým pohledem a poetikou, která dává knize (to především), ale i filmu silný přesah. Posun k filmovému vidění (a chápání) věcí, tedy k zvolenému subžánru soudnímu dramatu, je logický, ve výsledku ale celkovému vyznění ubírá na síle, kniha má mnohem větší emocionální (i racionální) dopad. Prostý příběh, silná symbolika (zabití drozda x sojky, ale i používání jmen - Atticus, tedy člověk z antiky, základů západní kultury, nedostižného ideálu x nomen omen Bob Ewell, čti Evil, tedy Zlo), vytěsnění některých dalších důležitých postav, motivů a dějových linií a vynikající herecké výkony, to je Mulliganův film. ,,Chceš-li pochopit svět z pohledu jiného člověka, obuj si jeho boty." (12.09.2013)

To kill a Mockingbird - křehké vyprávění o životě na americkém venkově třicátých let, soustřeďující se především na problematiku neomezovaného rasismu. Vizuální černobílá stránka filmu podkresluje atmosféru doby, kdy se příběh odehrává, v cenrtu příběhu nestojí Gregory Peck (který je jako Atikus obligátně extrémně charizmatický a přitom skromě civilní), ale jeho dvě děti, Jem a malá Scout (taktéž velice přesvědčivé výkony). Narace filmu je na ně vzorově omezená - zprostředkovávají nám celý příběh a my nevíme ani nevidíme nic, co nevědí a nevidí ony. Síla příběhu samotného (předloha byla oceněna Pulitzerovou cenou) je samozřejmě hlavní pilíř tohoto krásného díla a v ničem si nezadá s Darabontovými vězeňskými filmy (Míle a Shawshenk), pro mě stojí ještě nad nimi už jen proto, že To Kill a Mockingbird je víc než třicet let starší. Navíc si dokážu představit, že tenhle film mohl být v šedesátých letech ještě velice kontroverzní a dovedl zapřísáhlým rasistům nasadit brouka do hlavy, jestli nejsou náhodou úplně vymazaní... Jak správně řekl Panucci, velice PC, ale tehdy to mělo naprosté opodstatnění. Jinak krásný příběh, moc hezký film, všema devíti. 90% (19.07.2006)

Naozaj kvalitná adaptácia literárnej predlohy. Nič podstatné v nej nechýbalo a pán Mulligan to výborne natočil. Herci, predovšetkým deti, tomu dodali niečo navyše, dokonca ma to viac bavilo ako kniha, ktorá je určená predovšetkým mladšiemu čitateľovi ... pri filme som to tak nevnímala. Skvelá hudba vytvárala výbornú atmosféru. Čo dodať na záver? ... že vždy budú na svete dobrí a zlí a nie vždy vyhrá pravda nad lžou. (05.06.2016)

Nádherný film nejen o rasových předsudcích, ale především o pohledu na Americké maloměsto 30. let dětskýma očima. Lyricky a přitom bez příkras a na tvrdo vypráví příběh o právníkovi Atticu Finchovi, který se dobrovolně ujal obhajoby nespravedlivě obviněného černocha. Gregory Peck ho zahrál znamenitě. Velkou pochvalu si zaslouží také představitelé dětských rolí a Robert Duvall v jednom ze svých prvních představení za kamerou. Robert Mulligan mě dávno přesvědčil o svých režisérských kvalitách, jenomže tímto mě zasáhl nejvíce. Celý je natočen tak nějak nadčasově a novátorsky (například úvodní titulky tohoto typu se hojně začaly využívat až o dost později). Celý film je vlastně takový mladík, mezi těmi staršími filmy. Okouzlující silné drama, které by pro mne ohodnotit méně než maximem bylo jako zabít ptáčka. (25.08.2007)