Jako zabít ptáčka

Miluji snímky, kde slovo ČEST něco znamená. Jenže v tomto případě byla čest postavena nad zdravý rozum, když samoživitel dvou malých dětí Atticus Finch, bez zvažování možných následků, přijal neodolatelnou možnost obhajovat černocha před přívětivě rasistickými spoluobčany. On totiž pan Finch je postavou natolik kladnou, že výskyt podobného exempláře kdekoli na zemi se mi jeví jako velmi nepravděpodobný. Přesto jsem si užíval jeho výchovné rady dětem, střelbu na toulavého psa i chlapsky přijatý flusanec v tváři, ale jakmile došlo na nekonečně zanícenou chválu amerického soudního systému, tak jsem dostal chuť zajistit mu místo v nějaké dobře střežené psychiatrické léčebně. (22.12.2011)

Pár slabších chvil, ale jinak naprosto krásné rodinné soudní drama z USA 30. let. Krásná, nostalgická černobílá kamera, vynikající herecké výkony dětských představitelů (v dobrém smyslu slova zodpovědný Jam a příjemně trhlá Scout) a naprosto přirozeného Gregoryho Pecka, jako jejich nevlastního otce a čestného právníka Attica Finche. Jeho "rodičovské" rady dětem by mi v řadě jiných filmů, popřípadě z úst jiných herců, přišly šíleně trapné a patetické, od něj jsem je však hltal a ještě s takovým tím přiblblým úsměvem na rtech. A pokud se těšíte na Roberta Duvalla, tak toho se dočkáte až na konci, ale (věřím tomu) stejně si jeho kreaci určitě docela užijete. Podtrženo, sečteno - hodně dobrý a vcelku nadčasový film, který nejednoho diváka pobaví (věřte nebo ne, ale je tu poměrně dost strašidelných a napínavých scén!) a potěší i v roce 2015. ;-) 90 % (01.07.2004)

Skvostná, možná maličko pomaleji se odvíjející věc s úžasným Gregory Peckem. Spolu se snímky Kdo seje vítr a Norimberský proces tvoří tenhle film moji osobní, pomyslnou špičku příběhů odehrávajících se v soudních síních, které neomrzí, ačkoliv zábava je to poslední, na co při jejich sledování myslím. (17.01.2008)

Výborná, dnes už klasická, filmová adaptace vynikající, rovněž klasické, literární předlohy. Kombinace obvyklého filmového subžánru soudního dramatu s autorčiným v literatuře tak oblíbeným přístupem vyprávění z pohledu dítěte dělá ze snímku Jako zabít ptáčka zajímavý filmový mix. Tvrdá realita amerického jihu 30. let minulého století (apartheid, sociální nerovnost uvnitř společnosti, role žen atd.) se tak potkává s ryze lyrickým pohledem a poetikou, která dává knize (to především), ale i filmu silný přesah. Posun k filmovému vidění (a chápání) věcí, tedy k zvolenému subžánru soudnímu dramatu, je logický, ve výsledku ale celkovému vyznění ubírá na síle, kniha má mnohem větší emocionální (i racionální) dopad. Prostý příběh, silná symbolika (zabití drozda x sojky, ale i používání jmen - Atticus, tedy člověk z antiky, základů západní kultury, nedostižného ideálu x nomen omen Bob Ewell, čti Evil, tedy Zlo), vytěsnění některých dalších důležitých postav, motivů a dějových linií a vynikající herecké výkony, to je Mulliganův film. ,,Chceš-li pochopit svět z pohledu jiného člověka, obuj si jeho boty." (12.09.2013)

Čekal jsem klasické soudní drama postavené na myšlenkách o rasismu, dostal jsem velmi originální a nádherně převyprávěný příběh z amerického venkova, který skrze vzpomínání malé holčičky odráží nehezkou dobu nejen deprimujícím, nýbrž i příjemně nadneseným a ryze dětským způsobem. Herecky samozřejmě dominuje civilní Peck, ale určitě je také fajn vidět mladého Roberta Duvalla před tím, než se dal do služeb mafie:-) Vytknul bych jen trochu zvláštní závěr, který se neubránil patetismu a z vymezených kolejí dle mého až příliš vybočil. Nebo se do nich naopak přehnaně ponořil. :) 85% (24.09.2013)