Před vraždou

No to byla slátanina..... Herci Ok, příběh a zpracování podprůměrné, divné.... Herci v roli rádce, vraha jsem nevěřil ani pozdrav. Stanley se na tu roli vůbec nehodil a ještě jak se pořád snažil hrát chytrého a s jakože cool psychopatem vedle sebe, který měl být asi vtipný..... No hrůza. Samotný příběh nesmysl a chování faráře bylo na facku. Přitom stačilo nahlásit to divné individum, kterému nevím proč chtěl pomoci. Jediné co mě na této sérii zaujalo bylo...... Kde je kurwa ta hlava? A proč je to tak důležité..... (05.01.2023)

No, bavil mě tu hlavně Stanley Tucci a jeho "diktafon", bohužel o jeho případu jsme se až dokonce v podstatě nic moc nedozvěděli. Nebavila mě investigativní novinářka a hlavně už vůbec ne *spoiler* učiteka matematiky zavřená ve sklepě. Celá ta zápletka kolem porna byla strašně přestřelená a přitažená za vlasy. S tím koncem a příslibem toho, že případné pokračování se bude točil zas kolem ní, mě dost děsí a asi ho i vynechám. (02.11.2022)

Linie s chytrolínem byla trochu navíc, ale zase sloužila "k navádění postav", tak ok, přikláním se k tomu a rozhodně jsem si to užila. Ani na minutu jsem se nenudila, atmosféra parádní a herecké výkony taky - hlavně teda Dolly alias Janice, tu jsem chtěla praštit taky. // Svou absurditou a docela temnotou bych to tipla spíš na skandinávský počin, za mě teda super překvapení! 4,5* (03.03.2024)

Krucinál, kdyby to dobré z posledního, špatného dílu dokázali vměstnat do předešlých tří, dal bych jednoznačně plný počet. V cele smrti, čekající na popravu žije "Sherlock Holmes", který řeší zapeklité kriminální případy. Vynikající nápad okořeněný černým humorem je sice silně feministický, kde muži jsou jen slaboši, lháři nebo dokonce vrazi a ženy ty pravdomluvné, čestné a prostě chudinky. Jenže kdyby Janice nebyla tak tupá a nechala si vysvětlit jak se věci mají, nemuselo dojít k vraždě a my bychom se unudili u trapné minisérie. Škoda, ze tří čtvrtin vynikající, v poslední části jakoby nevěděli kudy kam. (11.11.2022)

Moffat si očividne v podaktorých momentoch namýšľa, že divák je tak hlúpy, ako je on chytrý. Snaží sa to hrotiť za každú cenu, pritom je toľko krát zjavné, že tomu, kam to smeruje, by sa dalo na každom kroku úplne ľahko vyhnúť, keby sa len príbeh neposúval ďalej do absurdna tým, že scenárista nechává postavy neustále konať iracionálne na základe nelogických rozhodnutí, v ktorých navyše až príliš úraduje náhoda. Tá krehká vnútorná integrita scenára by sa proste rozpadla, keby postavy začali odrazu rozprávať to, čo by rozprával normálny človek v danej situácii a nie to, čo potrebuje scenárista aby (ne)hovorili. A v závere tá miera nasilu vyhrotených nedorozumení už ani nie je fargovsky vtipná, ale proste len rušivá a frustrujúca. Trošku horká pachuť na konci, lebo ten rozbeh bol veľmi nádejný. (05.11.2022)