Kruté moře

Příliš zdlouhavé a místy tak trochu o ničem, nicméně vyprávění kapitána Ericsona bylo famózní. Příběh bitvy o Atlantik, příběh korvety Compass Rose, příběh o oceánu, lodích (a každodenním životu na nich), ponorkách a hrstce kolikrát úplně bezejmenných mužů. Film působí autentickým dojmem a autentické záběry jsou zde pro efekt také použity. Pro milovníky válečných filmů, celkem povinnost. Film byl natočen podle románu (bestselleru), spisovatele N. Monsaratta. (08.03.2008)

Semidokumentární snímek věrně líčící každodenní realitu bojů na moři během druhé světové války. Velmi dobře napsáno i natočeno, okamžiky napětí a emotivnějších scén na moři jsou vyváženy odpočinkem v přístavech, jenž přináší lodní posádce radost i zklamání. Kapitána, který je zlomen krutými rozhodnutími, které musí činit, i ztrátami kamarádů, skvěle zahrál Jack Hawkins - možná jeho největší role. (08.08.2006)

Cruel sea je krásny antimilitaristický film. Hlavy v Ealingu tvrdili, že patrí medzi tie, pri ktorých mali pocit, že sú skutočne podarené a mali pravdu. Ťažko sa mi niečo vyčíta, pravda ale je, že subjektívny čas filmu bol zhruba dvojnásobný a zámer tvorcov to nebol. Čím to je, skutočne ťažko povedať, keďže mám dojem, že je všetko na svojom mieste a všetko vo filme má svoj zmysel. Aj tá "nadstavba" (nechcem spoilerovať), prebiehajúca po emocionálnom finále filmu. Dá mu totiž ešte niečo navyše. To už som mal ale pocit, že pozerám "štvrtú" hodinu filmu. (27.07.2016)

Nepříliš zdařilá adaptace jedné z nejlepších knih odehrávajících se na mořích během druhé světové. Síla předlohy je v podání bitvy o Atlantik skrze puntičkářskou procedurální "doku-fikci", která bezmála až reportážně popisuje rutinu doprovodných skupin chránící tolik potřebné konvoje s proviantem a především "životodárnou" naftou. Válečný majstštyk, který se obejde bez akce i děje (jde spíše o sled momentů napříč celou válkou). Vystačí si totiž s charakterovou drobnokresbou a autorem po celou válku na vlastní kůži "odžitým" popisem rutiny, vývoje války, zachycených fascinujících detailů, popisem života na moři i souši. Nic z toho v adaptaci nezůstalo. Rutina, detaily a procedurálnost jsou ty tam, na válečné pasáže nebyl rozpočet (a když tak vypadají ve studiových kulisách nechtíc směšně) a tak je výsledkem výtečně zahraná i obsazená bezmála až divadelní inscenace o osudech nižších šarží, technického personálu, důstojníků, bezejmenných hrdinů, rodin i civilistů. To se sice předlohy drží věrně, ale zatím co tam jde o jeden z mnoha stavebních kamenů, tak zde nic krom toho není. Zdaleka největší slabinou je však trestuhodné upozadění samotné kocábky Compass Rose, která by veškeré to protloukání se nečasem, paranoii ze zkázonosných německých ponorek, nemožnosti jakékoli smysluplné akce, měla tlemit dohromady a ne párkát za stopáž proplout před kamerou "a tím to končí".  Není problém, že si to našlo svou cestu, jak zadaptovat předlohu, problém je, že jí to vzalo to, co z ní dělá majstrštyk i klasiku a devalvovalo to na "pouhou" zdařilou konverzačku "z můstku i podpalubí" bez pnutí a vypovídajícího přesahu. (03.01.2022)

Mohlo by se zdát, že „Kruté moře" je historií lodi v letech války; je to však historie lidí, které náhodou spojila válečná služba v námořnickém kolektivu. Historie nevystupňovaná zvláštními vnějšími efekty námořních bitev. Velký dojem, který „Kruté moře" u diváka zanechává, netkví zdaleka v optické efektivností, je skryt mnohem hlouběji: v pohledu, kterým vidí posádka lodi Compass Rose a Saltash Castle (a především jejich velitel, z jehož úst se vlastně celou historii ve formě vzpomínek dovídáme) válku. A tento pohled je pohledem prostých lidí, kteří válku nevedou jen na plánech generálních štábů a admiralit, ale kteří ji dělají, kteří ji prožívají. Ti lidé nemyslí v těžkých chvílích na velké věci, ani o nich nemluví — jsou často až malicherní se svými starostmi a drobnými i velkými radostmi, které jakoby ani neměly místa v tom velkém zápolení států, uprostřed něhož se odehrávají. A v tom je vlastně smysl filmu: pro to přece žijeme, pro ty drobné a velké radosti, i pro ty starosti — ne proto, abychom museli zahynout. Scénář filmu byl dobře a nekonvenčně napsán a režiséři při jeho realisaci prokázali značné mistrovství, patrně zvlášť z nejdramatičtějších scén. Dá se jim vytknout, že některá místa vyzvedli až k naturalisující kresbě detailů, vcelku však je jeho dílo vyvážené, střídmé, až přísné — a zrovna tou střídmostí, až přísností vyprávění zaujímá. Filmový přehled 37/1955 (08.11.2009)