Milé laskavosti

5* – 3* – 1*: Milé laskavosti jsou dosti originální esencí Yorgose Lanthimose a jeho dosavadní tvorby včetně témat a stylů... a snad jako žádný jiný jeho film mi právě tenhle během necelých tří hodin – tří samostatných povídek připomněl, jak rozporuplný mám vztah k panu režisérovi, jenž mě někdy přímo nadchne (Favoritka, Chudáčci), jindy vyvolá hodně zvláštní směs dojmů i s menšími rozpaky, přesto mě pořád nadprůměrně zaujme a zasáhne (Humr, Špičák) a jindy s ním bojuji skrze čirý chlad se směšnou hrou na umění a totálním znechucením z filmu, jaký mám vůbec problém dosledovat (Zabití posvátného jelena)... a tady mě první povídka plně nadchla, měl jsem z ní dojem geniálně sehrané, černohumorně vypointované absurditky s luxusním hereckým sólem Jesse Plemonse (+ již naprosto skvělým začátkem celého filmu). Druhá povídka mě zpočátku ze stejných důvodů rovněž hodně chytla a byť postupně začala padat do šíleného kanibalského úletu, který byl ve více scénách na mě až příliš bizarní (a fantasy závěr teprve WTF), pořád jsem ji částečně bral, jelikož mě aspoň nenudila, byť v posledních minutách jsme se s režisérem již začali rozcházet na vzájemně odlišnou vlnovou délku. Se závěrečnou povídkou přišel do třetice i ten ultra chladný Lanthimos, který mě svými bizarními úlety ve stylu sektářských rituálů s oživovaním mrtvol již totálně míjel, zvláště s tak odtažitým pokusem o těžký art, pár scénami i mírně znechutil, aniž bych v tom znechucení vnímal hlubší smysl, kdežto od potenciálního odpadu zachránila tuto povídku hlavně rýsující se zajímavá zápletka se psem... Co dodat, s výjimkou první povídky se to nadšení, v jaké jsem po předchozích dvou režisérových počinech doufal, tentokrát u mě nekoná. [55%] (25.07.2024)

Milé laskavosti rozčleněné do tří povídek spojují jednak hlavní postavy (Emma Stone a Jesse Plemons), a druhak téma lidské manipulace, které je v jednotlivých příbězích kombinováno s negativními prvky, s nimiž se ve velkém potýká současná společnost - vydírání, sexuální zneužívání, kanibalismus, náboženský extremismus. To vše je do jednotlivých dějových linek implementováno velmi zdařile a sofistikovaně. Lanthimos nenechá divákovi mozkové závity ani na chvíli vydechnout. 👍 Čtyři hvězdy. (30.06.2024, KVIFF) (01.07.2024)

Hned prvně, co musím říct, že tenhle film se s Chudáčky nedá srovnat. Chudáčci byli za mě jeden z nejlepších filmů loňského roku, ale bohužel s tímto to tak nebude. Opět tu hraje Emma Stone a Willem Dafoe, což v budoucnu budou asi takoví stálí herci Yorgose Lanthimose. Dá se říct, že film je rozdělen na tři kapitoly nebo tři příběhy. Každý příběh je o něčem jiném, proto každý herec zde hraje pokaždé jinou roli. Jednotlivé příběhy zde rozebírat nebudu, a proto budu na film nahlížet jako na celek. Oproti Chudáčkům zde Yorgos jede více méně freestyle, proto je zde mnoho naprosto absurdních situací. Kolikrát jsem měl pocit, že všechno, co se děje na plátně, tak je velmi nahodilé a při skoro tříhodinové stopáži to není úplně ideální. Je možné, že autoři to zamýšleli tak, že právě divák si bude utvářet vlastní vztahy mezi postavami a vlastní souvislosti. Jak to ale ve skutečnosti mělo být, to nikdo neví. Nicméně musím opět pochválit Emmu Stone, která tu je opět skvělá. Už to sice asi není na nominaci na Oskara, ale zmínku si rozhodně zaslouží. Co se mi ale líbí, že Yorgos zde opět uplatňuje téma lidské manipulace a do toho i negativní prvky, které najdeme i v současnosti. Ať už se jedná o kanibalismus, týrání, sexuální zneužívání nebo silnou víru v náboženství. Myslím, že tyhle problémy najdeme po celém světě, a proto je fajn, že jsou tady zmíněné. Co mě také na filmu překvapilo a nevím, jestli pozitivně nebo negativně, je hudba a zvuky ve filmu. Hudba je zde velmi nevýrazná, ale když už přijde, tak je velmi úderná a diváka naprosto probudí. Myslím, že celkově se jedná o trochu větší odklon od Chudáčků, ale stejně ten Yorgos se tam pozná. Neříkám, že je to nutně špatně, ale Chudáčci mě asi bavili víc. Kinds of Kindness rozhodně nebude patřit mezi mé oblíbené filmy tohoto režiséra. 6,5/10 (28.08.2024)

Lanthimosův první obří exces. A já na rozdíl od něj budu ve svém vyjádření aspoň krátký. Těch několik zajímavých a bizarních nápadů, co v tom najdeme, je rozmělněno neúprosně úmornou stopáží a vyloženě nediváckým přístupem tvůrce, jehož Chudáčci byli před pár měsíci naprostou trefou do černého. Věřte, že tenhle počin je od nich na míle daleko. [KVIFF 2024] (01.07.2024)

Tři povídky o manipulaci, toxické oddanosti a ztrátě vlastní identity. Willem Dafoe tradičně válí v roli slizouna, ovšem propojení všech příběhů solidně obstarávají i ostatní postavy, které vlastně ztvárňují tytéž archetipy, vždy čelící nějaké osudové a zároveň bizarní situaci. (Viděno v berlínském kině Sputnik) (16.08.2024)