Bitva o Alžír

Už mám pomaly strach vracať sa k filmom, ktoré som obdivoval v mladosti. Väčšinou to znamená odobratie jednej až dvoch hviezdičiek. Bitka o Alžír je výnimkou. Aj po takmer pol storočí je to úžasný film, ktorým kdečo začínalo. Už bol spomenutý Paul Greengrass s jeho Krvavou nedeľou i dokumentárne sfilmované Capoteho Chladnokrvne. Aj Ennio Morricone bol tým, ktorý vo svojich začiatkoch v spolupráci s Pontecorvom vytvoril fascinujúci hudobný doprovod k dramatickému deju. Nedá sa nespomenúť ani všadeprítomná a zatiaľ neroztrasená kamera. Aj keď mi ľavicový uhol pohľadu nevyhovuje, musím uznať, že režisér sa aspoň snažil o vyváženosť. Prehlásenie plk. Mathieua skvele stvárneného Jeanom Martinom na adresu politikov je aktuálne dodnes (viď napr. Guantanamo). (31.03.2012)

KINO C34, 35mm/// Obsazení 7/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Prostředí 10/10/// PLUS: stále aktuální, dramatické, napínavé, realistické, nestraní ani jedné skupině a je jen na vás si vytvořit obrázek, která strana je ta "správná" MÍNUS: je však možné, že vám nebude sympatický nikdo, děj je poměrně depresivní a bezvýchodný/// Shrnutí: Tak jsem si konečně doplnil vzdělání. Bitva o Alžír je moje takové femme fatale mého studia, kdy jsem měl otázku na film dokonce ve dvou testech a vždy jsem si "vybásnil" o čem ten film je a o co v něm jde. Možná jsem nemohl být vzdálenější a dnes už chápu reakci mého učitele. Včerejší promítání mělo skvělou atmosféru. Film zaujme i dnešního diváka/// Celkem 87%/// (12.10.2023)

Fascinující náhled do chřtánu alžírské revoluce. Režisér Gillo Pontecorvo skvěle využívá metody dokumentárního vyprávění i Morriconeho hudby. Jak sám název napovídá, Bitva o Alžír musí být zákonitě válečný film, řekne si vcelku logicky každý divák, a je to tak, přesto se však tento film zcela vymyká všemu, co bylo dosud v žánru válečného filmu vytvořeno. Z každé sekvence je znát jak režisérovo ohromné úsilí zachytit vyobrazené události, co nejpravdivěji, tak dokonalá souhra mezi ním a Enniem Morriconem, s nímž se podílel na složení hudby. Celý film od začátku do konce neztrácí napětí ani tempo, a byť je vystavěn pomocí flashbackové struktury, orientačně se divák díky režisérově dokumentární popisnosti jen těžko ztratí. Z herců vynikají zejména výrazný Jean Martin, coby fiktivní plukovník Mathieu, a dále Brahim Hadjadj v roli ústředně sledovaného vůdce povstání Aliho. Je až s podivem, jak moc Pontecorvův (subjektivní) pohled na celou věc působí jako nestranný - jakoby nevyhraněný. Divák v podstatě neví, zda sympatizovat více s Alžířany, jež vedou revoluci, avšak nechávají za sebou ležet mrtvá těla nevinných, či s Francouzi, kteří se jejich snahu o zvrat a nezávislost snaží potlačit. V podstatě zde neexistují hodní a zlí. Jako ve skutečné válce si tu každý ušpiní ruce a jediné co mu zbyde je myšlenka… Přesto je neuvěřitelné, jak silné humánní poselství s sebou Bitva o Alžír nese a zároveň přináší i věčnou otázku, kam až jsme ochotni zajít v boji za svobodu a nezávislost. (25.02.2021)

Nadčasové. Vliv italského neorealismu je tu jasně patrný (neherci, dokumentární styl, točení v reálných podmínkách). Co mě ale nejvíc fascinuje, je spád a rychlost filmu. Žádné politické kecy okolo, jde se rovnou na věc. Kde by dnes bez Bitvy o Alžír byly filmy jako Baader Meinhof Komplex nebo Spielbergův Mnichov? 4,5* (03.10.2011)

Pontecorvo nenechává nikoho na pochybách na čí straně jsou jeho sympatie, přesto se však úspěšně snaží o zachování maximální míry objektivity - zvěrstva obou stran jsou zobrazena s nečekanou otevřeností, oběti pumových útoků na obou stranách jsou stejně tragické a hodné soucitu. Ani plukovník Mathieu není podán jako nějaká bezcitná stvůra, ale jako francouzský vlastenec a zároveň pragmatik, který dělá profesionálně svoji práci, přičemž účel světí prostředky. Stejně přesvědčivě a s porozuměním pro jejich postoje jsou zobrazeni členové FLN. Z některých scén tohoto i dnes nesmírně aktuálního snímku (kati v kápích popravující gilotinou alžírského odsouzence, ženy rozmísťující bomby mezi nic netušící civilisty atd.) doslova mrazí, k jejich mocnému účinku značnou měrou přispívá i nezapomenutelná hudba, kterou spolu s E. Moricconem napsal sám režisér. (17.11.2007)