Bitva o Alžír

Takřka reportážním způsobem natočené dokumentární drama, mapující krvavé události spojené se vznikem samostatného státu Alžír. Italský film, sic natočený za finanční podpory alžírské vlády, zůstává ve svém vyznění velmi objektivní k oběma zúčastněným stranám, jak k revolučnímu hnutí, tak francouzské kolonialistické vládě. I tak bylo tohle dílko ve Francii po mnoho let zakázáno. Snímek v celku důsledně upozaďuje politickou rovinu problému a staví do popředí utrpení a strádání civilního obyvatelstva uprostřed anarchií zmítaného města. Nejde jen o sledování detailního postupu teroristických útoků a následných brutálních represí, ale i o myšlení a psychické tlaky, kterým je civilní obyvatelstvo ve vypjaté atmosféře vystaveno. Rodina, přátelství, víra, svoboda a sebeobětování, se stávají synonymem motoru života každého člověka. Významný je blízký pohled do života některých důležitých postav, aniž by některá strhávala přehnanou pozornost (Ve filmu hrají většinou neherci.). V hlavní roli tak zůstává po celou dobu válka se všemi svými důsledky. Dramatický ráz jednotlivým scénám přidává originální hudba, na které se krom známého komponisty Morriconeho podílel i sám režisér Pontecorvo. Významný film, který připomíná, že historie se stále opakuje. (01.04.2012)

Povšechnému hodnocení a popisu se vyhnu. Mám jen dva "dotazy", na které si nedovedu odpovědět. Skutečně to byli Francouzi, kdo vymysleli odpalování náloží na veřejných místech a Arabové se to u nich naučili tak, že to dodnes patří k jejich oblíbených činnostem? Proč se používá tolik druhů mučení, na každého platí neco jiného nebo jde o plezír mučitelů? Pozn.: Ze slolupráce Pontecorva a Morriconeho se traduje několik perliček, nicméně v této době Morricone ještě nepodlehl mozartovskému pokušení. (03.06.2017)

Pontecorvo nenechává nikoho na pochybách na čí straně jsou jeho sympatie, přesto se však úspěšně snaží o zachování maximální míry objektivity - zvěrstva obou stran jsou zobrazena s nečekanou otevřeností, oběti pumových útoků na obou stranách jsou stejně tragické a hodné soucitu. Ani plukovník Mathieu není podán jako nějaká bezcitná stvůra, ale jako francouzský vlastenec a zároveň pragmatik, který dělá profesionálně svoji práci, přičemž účel světí prostředky. Stejně přesvědčivě a s porozuměním pro jejich postoje jsou zobrazeni členové FLN. Z některých scén tohoto i dnes nesmírně aktuálního snímku (kati v kápích popravující gilotinou alžírského odsouzence, ženy rozmísťující bomby mezi nic netušící civilisty atd.) doslova mrazí, k jejich mocnému účinku značnou měrou přispívá i nezapomenutelná hudba, kterou spolu s E. Moricconem napsal sám režisér. (17.11.2007)

Velmi citlivě natočený snímek o boji za nezávislost Alžírska, v té době ještě francouzské kolonie. Dílo až dokumentaristicky kopíruje postupy radikální skupiny FLN v čele s revolucionářem Alim la Pointeh a jeho protějšku, francouzského plukovníka Mathieu. Obě strany jsou zastoupeny zcela rovnoměrně a výsledný verdikt je tedy na samotném diváku. Možná proto byl film ve Francii nějakou dobu zakázan. Audio-vizuální zpracování je na perfektní úrovni, mistrovskou režii totiž dopňuje skvěle zapadající hudba. Velmi povedený, možná až klasický kousek kinematografie To know them means to eliminate them. Consequently, the military aspect is secondary to the police method. . (18.04.2008)

Zřejmě to bylo zajímavé v době vzniku, kdy alžírská válka byla aktuální, ale dnes je to (alespoň pro mne) film vesrkrze nezajímavý. Boj proti kolonialismu je vyčpělá záležitost a osobní osudy hrdinů z obou stran konfliktu jsou zde podávány tak chladně a suše, že to navozuje atmosféru spíše dokumentu, což je dnes, vzhledem k tomu, co jsem jsem už zmínil, rovněž téměř nuda. (16.06.2012)