V hlavě 2

V hlavě 2 je stejně jako jednička zajímavý a docela chytře napsaný animovaný film, který se odehrává v pro mě hodně poutavém prostředí, z kterého kvalitně těží. Sice je příběh z určité části variací na to, co už jsem jednou viděl, ale tím, jak se hlavní hrdinka mění, je všechno zase tak nějak úplně jinak a nemůžu proto říct, že by mě film nedokázal občas překvapit. Přibyly nové zajímavé emoce, které v hlavě dělaly pořádný nepořádek, jak už to tak u té puberty bývá, ale nemůžu říct, že by mě některá z nich nějak víc oslovila – stále mám ty původní o něco raději. Co jsem si tentokrát moc neužil byl humor, přišlo mi, že film nebyl moc vtipný, nebo spíš jsem se během promítání zasmál asi jen jednou, dvakrát… Na druhou stranu mě dokázalo vše, co jsem viděl, docela pohltit, opět se mi velmi líbila fantazie, s jakou je tu ten náš vnitřní svět zpracován, užíval jsem si to, kochal jsem se tím, jak to funguje. Animačně je to velmi povedené, hudba je také fajn. Za sebe zkrátka můžu bez emocí říct, že si V hlavě 2 ode mě zaslouží takových 7,5/10. (27.07.2024)

(8/10). V hlavě 2 je už momentálně nejvýdělečnějším animovaným filmem a podle nových informací také 10. nejvýdělečnějším filmem všech dob! Tohle je jenom ukázka, že sázka na zajetou značku je momentálně pro studio Pixar rozhodně lepší kalkul než vstupovat do neznámých vod originálními projekty. Je to dobře? To ukáže až čas, ale V hlavě 2 rozhodně nepůsobí jako zbytečný sequel a obhajuje si svou existenci. Pořád to jede v předem nastavených kolejích, které všichni tak dobře známe. Ovšem tentokrát se přesouváme do úplně jiného období, které může být pro mnoho rodičů i odborníků nemalou výzvou - puberty. Riley nám vyrostla a její věk se překlenul do krizového období, kterým si musí projít každý z nás. S někým cloumá puberta více, či méně. Ovšem V hlavě se nám všem odehrává stejná bouře, která demoluje vše, co jí přijde do cesty. Pro tvůrce nesmírně těžký úkol, avšak již v prvním díle dokázali s velmi těžkého tématu vytáhnout to podstatné. Aby to bylo zábavné a pochopitelné pro děti, tak melancholické a hřejivé pro dospělejší jedince. V hlavě 2 je kvalitním a příjemným pokračováním od studia s lampičkou v logu, které se nebojí zabrušovat do náročných témat a servírovat je divákům s enormní lehkostí. Zaobaluje to taktéž do tradičně spolehlivého a dechberoucího vizuálního hávu, který bere dech. Taktéž musím ocenit komické vložky, které potěší nejednoho fanouška videoher. Nebo si přijdou na své matadoři, kteří v mládí ujížděli na Mickeyho klubíku. Oproti prvnímu dílu jsem z toho však necítil to srdíčko, které u Pixaru vždy vyhledávám a budu jej cítit nejspíše vždy jen u prvních dílů. Pevně doufám, že tento nastavený trend studio co nejdříve změní, protože tohle naštěstí vyšlo. Ale nechci, aby se z tohoto originálního studia, které sází jeden originální počin za druhým stalo něco jiného. Něco, co recykluje své staré nápady a dělá zbytečná pokračování, které nemají své opodstatnění. Takový pocit mám například z pátého dílu Toy Story. "We are suppressed emotions!" (03.08.2024)

Zatímco první V hlavě dokázalo vybudovat zábavný a fungující svět a ještě do něj dosadit působivý příběh, dvojka těchto osvědčených vzorců nepokrytě využívá do té míry, že rezignuje na jakoukoli snahu o originalitu. Produktově to samozřejmě dává smysl, dospělejší publikum ale bude oprávněně brblat, že tady byl potenciál výrazně vyšší. Více zde. (19.07.2024)

Fakt boží animovaná coming-of-age terapie ze stáje mýho milovanýho Pixaru, která na velkým plátně geniálně popisuje, jaký to je bejt teenagerem/puberťákem na 120%, a jaký to vůbec je soupeřit s vlastními emocemi. Takže ani dobrý, ani špatný; ani smutný, ani veselý; zkrátka něco mezi – a v tom jaksi tkví pomyslný kouzlo týhle erupce kreativity, který může závidět i ten nejzkušenější psycholog/člověk s ADHD. Jde tak o inovativně intenzivní jízdu na emocionální horský dráze, která vás bude bavit, dojímat, šokovat, anebo z ní budete mejt větší úzkosti, depky a nervy jak před pondělní směnou v práci. A já za tuhle extrémně nápaditou pecku hlavám v Pixaru – kteří maj svoje dětský i dospělý diváky dokonale přečtený jak knihu – neskutečně děkuju. No a za parodii na Mickeyho klubík smekám.... VERDIKT: 9 migrén z 10 (18.07.2024)

O tom, že za bordelem, co se nám děje v hlavě, stojí ve skutečnosti hysterická banda pišišvorů se dá udělat určitě moc zábavný desetiminutový kraťas. Všechno nad to je pro mě těžko stravitelná snaha o protlačování náboženství psychologie někomu, kdo by o něj imo ještě neměl stát. Kdy jindy než v dospívání si ty děcka můžou téměř beztrestně pěstovat iluze o vlastní výlučnosti (až vyloučenosti), aniž by jim někdo chytrácky předával návody, že ve skutečnosti jsme všichni stejné oběti toho, že se nezávisle na nás perou v palici nějaký brebery. Tohle je taková normalizační terapeutická seance, která má dospívající co nejdříve srovnat s tím, že nejsou a nikdy nebyli praví pankáči, praví romantici, pravé smutky, pravé lásky a pravé radosti. V rámci dospělýho cynismu to bezpochyby je často vtipný, ale vzhledem k tomu, co říká cílovce mě ten film tak nějak sere. Do dalších dílů bych šel jenom s příslibem, že se třeba podíváme do hlavy Slobodana Miloševiče, Pol Pota nebo někoho takovýho. Tam by mohla bejt docela sranda si myslim. (23.07.2024)