Á Ferð með Mömmu
Roadtrip with Mom
Na ceste s mamou
Driving Mum
Režie:
Hilmar OddssonScénář:
Hilmar OddssonKamera:
Óttar GuðnasonHrají:
Þröstur Leó Gunnarsson, Kristbjörg Kjeld, Tómas Lemarquis, Arnmundur Ernst Backman, Björn Stefánsson, Pálmi Gestsson, Elva Ósk Ólafsdóttir (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jon je muž středního věku, který žije se svou starou matkou v odlehlé části Islandu. Jeho matka je žena, která má vždy ve všem jasno. Když matka zemře, syn zcela samozřejmě splní všechny pokyny, co má dělat po její smrti. Jon svou mrtvou matku učeše a oblékne, posadí ji na zadní sedadlo svého starého auta, vezme s sebou věrného psa Bresnefa a cesta na druhý konec země, na místo, kde mu matka řekla, že ji má pohřbít, začíná. Doprovázet zesnulého na poslední cestě je přirozeně většinou smutná věc. V této černé komedii je však veselo. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (27)
Tenhle hořkosladký mix Kaurismäkiho a Felliniho artovou scénou neotřese, ale příjemnou, nápaditou i promyšlenou podívanou v příběhu o jednom nešťastném mamánkovi nabídnout dokáže. I díky nekontrastní černobílé kameře a jímavé, leč nepatetické hudbě se na film hezky dívá, i když se přece jen vkrádá myšlenka, že by z námětu šlo vytěžit trochu víc. Více zde. ()
Úmorná road-movie, v ktorej je občas aj nejaký humor, ale nie takej kvality, aby ste prešli do smiechu, skôr len do úsmevu. Páči sa mi nápad ako sa už mŕtva matka prihovára synovi, čiže istá buzerácia z jej strany, ako sa postupne dozvedáme o vzťahu matky a syna, pokračuje aj po smrti. Celkovo to oživuje slabšie pasáže filmu. Avšak absurdita v závere so zapáleným autom, či potom samotná väznica ako trest za usmrtenie matky, ma spolu s poznaním, že takýto trip sa dá zvládnuť s rozpadajúcim sa autom, ktoré by už niekoľko rokov nemalo prejsť STK, len utvrdila, že film bol jeden úlet, síce krásne zasadený do exteriérov Islandu, ale to je len plus k celkovo 2*. ()
Islandské filmy jsou především vizuálně specifické. Příroda tak odlišná od té pevninské jim dává punc obrazové originality. Tenhle film to dotáhl ještě o levl výš, protože je černobílý, a tak nabízí vizuál umocněný na druhou. Prostě bomba! Stejně tak hudba. Je minimalistická, žádný orchestr, jen smyčcová sóla, ticho, žestě, zase dlouho nic, pak sborový zpěv. Zvuková a obrazová stránka ve výjimečném souladu. A v téhle zvukoobraznosti veze hlavní hrdina ve starém autě pohřbít mrtvou mámu... Film je to pocitový, něžný, snový, možná až surrealistický. Sem tam vás něco rozesměje, ale o komedii se mluvit nedá. Jde spíše o situace, do nichž hlavního hrdinu dotlačí okolnosti a taky prozření. Protože ta cesta je spíše cestou k poznání sebe sama. 85% ()
Hranice mezi suchým deadpan humorem s nemluvným, vyčleněným hrdinou a vršením trapně nepravděpodobných historek asociálního debila na cestách je zjevně pro většinu lidí nečitelná, když se ve filmu mluví islandsky. Nesympatický, z prstu vycucaný příběh pitomého sobce, kde se humor dělá tak, že stará bába označí německý turisty za nacisty. Ha. Ha. ()
Film, fungující jako smuteční řečník, jenž se snaží minulost nebožky i pozůstalého zrekapitulovat co nejjemnějším a nejcitlivějším způsobem, aby vyhovoval všem, tedy té mrtvé a jejímu synovi, naráží na překážku. Ti dva si toho mají stále co říct...možná víc než před tím. Hmatatelná realita se mění v imaginární a pokecat si lze prakticky s každým, kdo nám běhá v naší mysli. Vlastně jen další skandinávská klubovka, která je tak trochu o ničem, a zároveň o všem, co považujeme za nutné, zábavné a lidské. [Filmový klub Citadela] ()
Reklama