Lady Snowblood

Vzhledem ke stáří filmu velmi povedená revenge story, dosti ve stylu "Lone wolfa, potažmo Shogun Assassina". Nevýhodou je však nulové zvládání bojového umění hlavní hrdinkou. Naopak Musím vyzdvihnout pomalé a dusné tempo filmu, explotation prvky a klasická cesta za pomstou bez jakýchkoliv citů nebo myšlenek na něco jiného. Předloha pro Tarantinovského "Kill Billa" ... (20.12.2007)

Béčko, které inspirovalo Tarantina. Nic víc, nic míň. Pokus o složitější narativní strukturu selhává (kdo nakonec napsal čtvrtou kapitolu?), gore efekty jsou dost směšné, dialogy značně cheesy, a režie těžkopádná. Vzhledem k tomu, že trojdílná manga, která byla předlohou filmu a vycházela na pokračování v japonské obdobě Playboye, má skoro tisíc pět set stran, zatímco film byl nízkorozpočtový, není se čemu divit. Nemohu srovnávat s ostatními díly japonského explotation, protože Shurayuki hime je jediné dílko, které jsem zatím z tohoto žánru shlédl, a tak dávám tři hvězdy spíše za úvodní song Shura no Hana (zpěv Meiko Kadži mě zaujal více než její herectví). (30.11.2016)

Hlavní hrdinka byla počata z pomsty a také jejím jediným důvodem pro život je osobní msta, která bude hodně krvavá. Už od dětského věku byla trénována k zabíjení a pomstě své rodiny. Nepolevit, neustoupit, neodpustit a zabít. Životní poslání Yuki je maskováno její krásou a jemností, ale zdání klame a stává se usudovým pro všechny padouchy. Začátek je výborně protkán dramatickými vzpomínkami i nelítostným výcvikem mladé Yuki. Dotváří divákovi pochopení, proč musí zabíjet. Scény po celé délce filmu jsou pěkně nasnímány a akční scény vypadají věrohodně (až na tu krev). Konec ale nějak vychladne a je rychle odbyt - vypadá až nepatříčně lacině a interiéry uměle. Škoda, čekal jsem větší gradaci. I tak je to ale pořádný japonský exploitation film, který i na svůj rok vzniku, pořád funguje. (04.11.2013)

Japonský žánr "film pomsty" má striktní pravidla. PADOUCHOVÉ (*1*) krutě znásilní, umučí a zavraždí RODINNÉ PŘÍSLUŠNÍKY HRDINY (*2* - někdy ne úplně všechny) -- po letech stíhání HRDINA (*3*), který se mezitím živí jako nájemný zabiják, konečně najde, kde (nebo pod kterou identitou) se skrývají *1* , kteří se obklopili POMAHAČI PADOUCHŮ (*4*) a pořídili si RODINNÉ PŘÍSLUŠNÍKY PADOUCHŮ (*5*). Poté zbabělí *1* nastražují *3* do cesty *4* jednoho po druhém, a když dojdou, sejdou sami *1* hanebnou smrtí. Během masakru *3* zpravidla ušetří *5* -- které ovšem rodinná čest nutí sprovodit ze světa *3*. Poté, co zůstanou už jen *5*, jsou otřeseni, neb vědí, že *1* byli ti špatní a *3* ten dobrý, takže nezřídka zhynou vlastní rukou. Nakonec zůstane jen vrčet kamera, protože FILMOVÝ ŠTÁB (*6*) podlehne atmosféře a zachová se stejně. // Konkrétně tento film trochu vybočuje -- HRDINA je žena, film je zimní (odtud i název -- paní jménem Krvavý sníh), a ta krásná melodie -- Tarantino tento film v Kill Billovi rozsáhle láskyplně citoval, včetně samotné písně..... Shindaita asa ni tomorai no Yuki ga furu.... (21.12.2006)

Jeden z řady filmů, který se těší "kultovnímu" statusu, protože se mu dostalo remixu a elevaci v tarantinově KILL BILL sérii. Kdyby k tomu nedošlo, zůstal by LADY SNOWBLOOD na poličce s řadou průměrných japonských filmů se samurajskou revenge tématikou. Ženská hrdinka je v tomto žánru sice příjemným osvěžením, ale to je tak zhruba všechno. Over the top krvavost akčních scén (pro kterou je LS často zmiňován) je v tomhle žánru celkem běžná, ale např. prakticky jakákoliv epizoda ze série ZATOICHI či LONE WOLF AND THE CUB trpí mnohem důkladnější choreografií a emotivní zátěží. Příjemná žánrová jednohubka, kterou bych nedoporučil započít diváckou odyseu po stepích samurajských snímků. (24.05.2020)