Suna no onna
Piesočná žena
Woman of the Dunes
Woman in the Dunes
Obsahy(1)
V českých kinech se směl tento kafkovsky laděný film, jenž patří k nejlepším podobenstvím v dějinách kinematografie, objevit až na podzim 1968. Jde o nejslavnější snímek režiséra H. Tešigahary (1927–2001). Scénář napsal Kobo Abe (1924–1993) podle vlastní stejnojmenné novely, která byla přeložena také do češtiny. (Letní filmová škola)
Recenze (88)
Tokijský učitel a vášnivý entomolog Džumpei vyrazí do pouště pátrat po novém broukovi, aby sám jako brouk nevědomky upadl do pasti písečného mravkolva. Když se shání mezi místními vesničany po noclehu, spustí ho na provazovém žebříku na dno písečné jámy, kde se krčí polozasypaná chatrč. V ní žije písečná žena, která se sisyfosky věnuje nekonečnému hrabání písku, který by jinak zasypal její ubohý domeček. Džumpei, ačkoliv o tom ještě neví, se stane jejím nedobrovolným pomocníkem. Vesničané nemají v úmyslu ho z díry vytáhnout a i žena v přirozené touze nebýt sama jeho společnost vítá. Muž se zpočátku pokouší svému osudu vzepřít, bouří se, odmítá pracovat, sváže ženu, pokusí se utéct, ale s každým dalším dnem a každým dalším neúspěšným pokusem jeho odhodlání slábne. Písečná žena je vynikající filmovou adaptací stejnojmenného románu Kóba Abeho, který se stejně jako většina jeho ostatních děl zabývá ztrátou identity a kritikou některých specifik japonské kolektivistické společnosti. Za zmínku stojí uhraničivá kamera, která až fyzicky zprostředkovává všudypřítomnou přítomnost písku a jeho vytrvalé tiché ničivé síly. Po shlédnutí jsem měl nutkání jít se osprchovat a smýt ze sebe písek, co se na mě během filmu usadil. Výborně znepokojivý je i hudební a zvukový doprovod, obzvláště v průběhu nezdařeného iniciačního rituálu. Opravdu výjimečný zážitek! ()
Film si docela zachovává atmosféru knihy včetně bezvýslednosti snah o útěk, vykreslení oblasti je povedené. Co film obsahuje oproti knize navíc, zřejmě v zájmu pochopení pro diváky, je spíše ke škodě. Kniha se svou absurditou je rozhodně mnohem lepší. ()
Knížka Kóbó Abeho je takový malý klenot moderní japonské literatury. Ve výborném českém překladu Vlasty Winkelhofferové se jedná o jazykově vytříbený, významově mnohovrstevnatý zážitek. Film trochu postrádá údernost předlohy, přes přehnanou stopáž (140 minut) však není špatný, a rozhodně stojí za vidění. ()
ucitel a zberatel pustneho hmyzu Niki prijima pozvanie miestnych na prenocovanie v ich dedinke. prichyli ho jedna zena, ktora pracuje a byva v akejsi piesocnej jame. na druhy den Niki odchadza kym zena etse spi, ale... ako sa dostane von z jamy? rebrik cez noc niekto vytiahol nahor a cez sypke steny sa von neda nedostat. Niki sa ocita v nezavideniahodnom piesovnom vazeni. Zacina jeho boj o zivot, pretoze ak nebude dolovat tak sa cely dom zasype. ked zisti ze utek je marny, musi zacat spolupracovat so zenou, ktora o jeho osude vedela vopred... ()
Písek ještě nikdy nebyl tak hrozivý. A pískem může být opravdu cokoliv, když máš trochu představivosti. Námět fenomenální, hudba jakbysmet, avšak divácky nepříliš atraktivní a chybí tomu výraznější zakončení. Ochutnám knižní předlohu. ()
Minimalistický snímek s tíživou atmosférou, kterou podtrhuje psychedelická hudba nikoliv nepodobná Planetě opic. Ve filmu se toho příliš neděje, je to spíše o pocitech a vnitřním boji. A vzhledem k solidní délce filmu to asi nebude film pro každého. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1993/94. ()
Nejsem moc fanoušek filmů, které na čsfd spadají do žánru "podobenství"; často jsou to těžko srozumitelné deklamace k publiku, které postrádají samonosný příběh a uvěřitelné postavy. Tady je tomu naopak: i když je metaforický přesah jasný a všudypřítomný, film funguje sám o sobě jako strhující thriller. Radost podívat! Lehce mě zklamal jen konec - aniž bych cokoliv prozrazoval, připadal mi právě trochu jako deklamace směrem k divákovi spíš než jako důsledek přirozeného vývoje hlavní postavy - není to ale nic, co by mi zkazilo zbytek filmu. Nenechte se zmást těmi, kdo tenhle film považují za pomalý: snímek diváka nenechá vydechnout, celou dobu jsem v kině seděl napjatě přikovaný v křesle. A ještě ke všemu je vizuálně nádherný. Z vyprahlé atmosférou jsem fyzicky pociťoval sucho v ústech - nic podobného jsem u žádného jiného filmu nezažil. ()
Reklama