Pete

Její případ, její trable, její film. Dalo by se to takto odbýt jako ryze feministické téma - jenže chceme opravdu žít v takové toxicko-maskulinní společnosti, byť hranice mezi negativní a tou pozitivní maskulinitou (kterou ženy naopak vyžadují) může být někdy dost matná? Děj se každopádně odehrává kdesi v buranovém dole, kde ženy zažívají dennodenně nejrůznější ponížení a diskriminaci od všech primitivů kolem - tedy v takových malých Čechách ;) Koncentrace učebnicových problémů, které zažívá hlavní hrdinka (a které se ve skutečnosti staly několika různým ženám), pak působí nerealisticky nadsazeně či šablonovitě, což dělá látce spíš medvědí službu. Chci tím říct, že tvůrci zbytečně tlačí na pilu, a to ubírá na věrohodnosti - osobně bych uvítal výsledek méně jednoznačný, a klišé prostý (to už bych chtěl asi moc). Pokud si navíc snímek přál být také seriózním zmapováním případu první hromadné žaloby v podobné kauze, potom v této snaze bohužel selhal. Přitom v soudní síni se řeší pouze případ sexuálního obtěžování, o osudu a trestu hlavního viníka a násilníka se již nedozvíme nic. Theron - ta tehdy byla v období, kdy chtěla světu zuby nehty dokázat, že umí zahrát cokoliv, a není jen krásnou tvářičkou, a to zase vypadá přecejen trochu křečovitě. Zbytek luxusního castingu vedený paní režisérkou přitom šlape skvěle. Celkově si myslím, že došlo North Country k opravdu významnému a dramatickému počinu bohužel tak na třičtvrtě cesty. Ale možná jsem to celé jen špatně uchopil a náležitě nevychutnal, jelikož jsem u toho vařil večeři, myl nádobí, a uspával děti.

Somr, Tříska, Abrhám na vrcholu sil - už to samo o sobě většině obdivovatelů klasické české herecké školy (včetně mě) stačí jako to nejlepší doporučení. A kdyby je scénář nenutil opakovat několikrát tu samou storku se známkou za marku padesát, vešlo by se do příjemně krátké stopáže ještě více morálního dilema, a já bych býval s nadšením přidal i pátou hvězdu. Tato inscenace je každopádně dalším důkazem, že lze natočit silný (proti)válečný snímek i bez zobrazení války samotné.

Snad největší psycho na poli ČST inscenací. Již Havlíčkova předloha musí být dost silná káva, protože se zevrubně zaobírá rodinou, stiženou těžkou psychickou chorobou. Zpracování to však posouvá na ještě vyšší level, kde se herci pohybují jako ve snách, hudba neustále cuchá nervy, a kamera se v klaustrofobických úhlech komíhá a rozostřuje - ať už schválně, nebo dílem zubu času, jelikož dochovaná kopie místy zrní a rozpíjí se jak poznámky v deníku neviditelného.