Pete

Somr, Tříska, Abrhám na vrcholu sil - už to samo o sobě většině obdivovatelů klasické české herecké školy (včetně mě) stačí jako to nejlepší doporučení. A kdyby je scénář nenutil opakovat několikrát tu samou storku se známkou za marku padesát, vešlo by se do příjemně krátké stopáže ještě více morálního dilema, a já bych býval s nadšením přidal i pátou hvězdu. Tato inscenace je každopádně dalším důkazem, že lze natočit silný (proti)válečný snímek i bez zobrazení války samotné.

Snad největší psycho na poli ČST inscenací. Již Havlíčkova předloha musí být dost silná káva, protože se zevrubně zaobírá rodinou, stiženou těžkou psychickou chorobou. Zpracování to však posouvá na ještě vyšší level, kde se herci pohybují jako ve snách, hudba neustále cuchá nervy, a kamera se v klaustrofobických úhlech komíhá a rozostřuje - ať už schválně, nebo dílem zubu času, jelikož dochovaná kopie místy zrní a rozpíjí se jak poznámky v deníku neviditelného.

Severské vztahové drama, to já rád. Jednoduchý příběh o jedné klasické nevěře jak z románu zde tvůrci ozvláštnili pátráním vnuka po příčinách dávného záletu své babičky, a možná ještě podstatněji po podivné povaze svého ubožáka dědy - povaze, která ho ovlivňuje v osobním a rodinném životě dodnes. A nejspíš udělal vnouček dobře, že na všechny ty staré dopisy nesr*l, a když už je tedy nikdo za těch skoro sto let nespálil, tak si je pořádně přečetl a - pochopil. Snad by se dalo vyprávění trochu zkrátit, jinak však k němu nemám vážnějších výtek, a tak zaokrouhluji nahoru.

V tradici kvalitních TV inscenací s vyššími ambicemi dodnes pokračuje Strach, a dělá to dobře. Studie komplikovaného vztahu matky s dcerou, kombinovaná se šťouráním v minulosti, je možná trochu předvídatelná, ale šťávu to má především díky zde famózní nesmrtelné Bohdalce.

Klasický příběh o hledání biologické rodiny. Akorát že vůbec. Tato ryze dánská komedie možná nevypovídá nic o kuřatech a lidech, dokonce o ničem mezi tím, a našinci nemusí připadat ani trochu vtipná, nicméně originalitu jí přiznat musíme. Já akorát od téhle mojí oblíbené partičky čekal víc, jenže tentokrát byl zmutovaný výsledek sice náležitě nechutný a odporný, trefně trapný, i podivný, ale nebavil jsem se a neužíval si to tak, jak je u nich zvykem.

Milý snímek o stáří, u kterého má člověk chuť si raději prostřelit hlavu, aby se takového konce nemusel dožít. Smutné, melancholické, svým způsobem krásné, a díky oběma hercům skvělé.

Velmi pěkně koncepčně udělaný art dokument, na jehož vizuálu bohužel zub času krutě zapracoval. U mě silná reminiscence na pozdější bravurní japonský pohled na Gaudího tvorbu, který také zrovna neplýtvá informacemi, ale spíše zprostředkovává pocity.

Milý malý film, který tématicky hodně čerpá ze svých slavnějších předchůdců, nakonec však přecejen ústí v trochu odlišnou moralitku. Zajímavé sledovat, jak moc se časem změnili herci v rolích žáků (Dano, Eisenberg, Hirsch), a naopak jak je učitel Kline stále stejně dobrý.

Příběh útlého mládí a dospívání trochu jak z Obecné školy v prostředí předměstí Londýna, tedy maloměstě podobném třeba tomu, kde později vyrůstal i jmenovec Billy Elliott. Akorát zde padají z Tmavomodrého světa, který brázdí Nebeští jezdci, bomby, a občas i nějaký ten zbloudilý Němec. A skutečně tvoří tento Boormanův snímek další střípek do mozaiky osudů, které formovala WWII., ovšem zde viděných pro nás netradičně očima rodiny úplně obyčejných anglických civilistů. Zažívají válku vlastně spíš z druhé ruky, v lecčems podobně, jako u nás v protektorátu - takových příběhů z Vlaku dětství a naděje u nás známe naopak mnoho, a tak jsou nám svým způsobem blízké. Tady je Naděje (ale žádná sláva), že bez ohledu na hrůzy kolem lze válku v zátiší slušně přežít, a mít nakonec pěkné vzpomínky na zvláštní prázdniny, když má člověk trochu štěstí.

Standardní příběh s kriminální zápletkou, kde důležitější než vražda má být psychologie postav. Formou pak je inscenace někde mezi pohledem pachatele a vyšetřovatele, což je divácky vcelku zajímavé. Čepek každopádně ani nemusí hrát, kamera ho miluje. Somr a Hlaváčová předvádí svůj obvyklý výkon, čili jsou rovněž skvělí.