Pán velryb

Neuvěřitelně silný příběh (ověnčený řadou mezinárodních cen) odehrávající se na Novém Zélandu, kde se střetává prastará tradice a mýty s moderní realitou. Hrdost předat úřad nejstaršímu synovi je však náhle zmařena a starý Koro se nedokáže smířit s tím, že se jeho syn, který při porodu ztratil ženu a z dvojčat právě syna, v Evropě věnuje umění. Středem jeho trápení z chmurné budoucnosti je malá Pai, která přes veškerou snahu zlomit dědečkovu nevraživost nikdy nebude přijatelná. Poetický příběh s hudebním doprovodem Lisy Gerrard (spolupracovala například s Hansem Zimmerem na Gladiátorovi) má dvě zásadní plus. Novozélandskou krajinu (s tím velmi příjemnou kameru) a hlavní představitelku, mladičkou Keishu Castle-Hughesovou. Bravurně se vypořádává se všemi dramatickými polohami své dědečkem „nenáviděné“ postavy, je neuvěřitelně přirozená, talentovaná a se svojí nevinností přesvědčivá!! Sympatické herečce (zasloužená oscarová nominace za hlavní ženskou roli) s divadelní průpravou patří obrovská poklona a především ona je důvodem, proč tento malý milý film shlédnout!! (22.03.2006)

Pomalý, prírodný film o jednej nie moc známej, zato krásnej kultúre. Koho prvá veta odstrašila, nech sa má napozore!! Tento film ho asi zabije. Ktorým sa neobrátil žalúdok naruby ešte spomeniem krásnu, pomalú, prírodnu (doslova, možno v nej počuť veľryby!) hudbu a pôvabnú mladučkú herečku Keishu Castle-Hughes. To dievča má budúcnosť:)) Ešte že nie som pri oceáne. Namiesto písania komentára by som sa pokúšal krotiť veľryby... (02.04.2005)

Veľmi príjemný film, ktorý je ale tunajším a všeobecne západným publikom ťažšie uchopiteľný. Toto je ale paradoxne aj dôvod, prečo tak uspel. Proste sa cítime pri ňom inak, ako pri sledovaní filmov, pri ktorých vieme, čo sa stane o 5 minút a ako budú postavy reagovať, pretože sme rovnakí. Pre mňa mierny nadpriemer, ktorý si možno ešte niekedy pozriem, aj keď nič hlbšie vo mne nezanechal. A to mal. (28.08.2012)

hmůůů smrk....bléééh...smrk...hmůůůů. Citron když vyschne, tak z něj nic nevymačkáte...snad krom kyselosti. A už vůbec ne filmem, který byl pro slzičky stvořen primárně. Vážně mě tahle pocta novozélandskému folklóru plnému legend -(možná ještě o něco nejapnějších, než jinde na světě)- bavila trochu jinak, než měla za lubem. Dvě třetiny je film takovou další televizní Třeštíkovinou pro mládež a konec, kde už teda Lisa Gerrard spolu s permanentně smutnící dvanactiletou divoženkou vopravdu zhusta šlapaly na slzné kanálky snad všech lidí a kytovců...mě jen přesvědčil, že lidé se prostě rádi dojímají. Koneckonců já také, ale o síle příběhu mám zcela odlišné představy. 40% (05.02.2013)

Krásné rodinné drama, které se akorát hodí pro zpříjemnění odpoledne. Malá dívčina se snaží celý život získat uznání svého dědy, který však k ní chová opravdu mrazivý vztah - no, mně to přišlo jako ze života (teda, ne mého, ale tam kdesi v Oceánii). Chudák holčina! Hudba a kamera je skvělá, ale co si opravdu zaslouží pozornost je malá Paikea, která do své role dala všechno. Film má stabilní děj a (ne)čekané rozuzlení. Zkrátka pořádný film, jak má být. (03.07.2010)