Zakázané hry

Benátským Zlatým lvem ověnčený černobílý protiválečný film, už z podstaty roku svého vzniku ještě čerstvá reakce na válku, o to více nečekaný je jeho častý komický přesah (pro francouzskou kinematografii je takováto reflexe války téměř typická). Film, který je chvílemi komedií (hašteření dvou sedláckých rodin), dokonce až fraškou (rvačka na hřbitově končící v čerstvě vykopaném hrobě), za chvíli zase melodramatem s až kýčovitým hudebním doprovodem (té Španělské romance bylo místy přespříliš). Fakt, že válka má silně absurdní rozměr, chtěli tvůrci akcentovat exponováním dvou dětských hrdinů, na nichž jsou důsledky války modelově demonstrovány - morbidní dětské hry odpovídají prostředí a době, malá Paulette a Michel (roztomile zahraní) by si v mžiku mohli hrát se Svěrákovic Koljou. Zakázané hry jako takové ale nejvíce vypovídají o rozdílném průběhu války v jednotlivých částech Evropy, nedovedu si představit, že by se takovýhle ,,soft" válečný film krátce po válce natočil u nás nebo třeba v takovém Polsku, o Rusku raději nemluvě... (19.10.2012)

Krásně jímavý příběh malé holčičky a jejího kamaráda ve válečných dnech. Válka je zde vyobrazena jen na pozadí, ale její přítomnost je cítit v jednání jednotlivých osob. Do kontrastu k ní je pak zde postavena dětská čistota a nevinnost, kterou nepoznamenají ani válečné hrůzy - snad jen ty roztomile naivní dětské hry jsou zde poněkud jiné, tak trochu temnější podoby... Skvěle a procítěně natočeno, zahráno i ohudebněno. (21.03.2006)

Jeux interdits pojednává o bezprostředním vyrovnávání dětí s ohavnostmi války a se smrtí. Patří mezi nejvýstižnější počiny žánru protiválečný film. Místo plácání báboviček na pískovišti provádějí ratolesti své laické pohřební rituály a neuvědomují si, jak jsou okrádány o své čisté dušičky. Clément se naštěstí neuchýlil k přemrštěnému srdcervoucímu dojáku, k němuž bylo snadné sklouznout, ale vyjádřil velmi smutnou výpověď o nesmyslnosti zabíjení i zapíravosti církve a jejich neblahý dopad na životy těch nejnevinnějších. Nevýslovně roztomilý kukuč obou dětí a půvabný kytarový šlágr Španělská romance, který se dnes řadí mezi nejoblíbenější instrumentálky, jsou ostrým kontrastem k hrůzám, které zůstávají sice téměř v pozadí, ale přesto jsou více než patrné. (30.03.2012)

Festivalový film se zajímavým námětem dětského pohledu na válku a smrt (vysíláno na ČT2 v pátek 19.10.2012). Bezesporu dobře natočený snímek s dětskými herci, což je práce určitě oceněníhodná a náročná, nicméně přílišná délka filmu je unavující. Mou únavu během produkce však zpestřovaly gramatické chyby v titulcích, které překládala "Gabryela Klyková", správně psáno Gabriela Kliková. Tahle překladatelka totiž neví, že ten malý hádek, který se zavrtává do země, a kterému říkáme žížala, se nepíše s tvrdým Y!! A to se stalo prosím opakovaně, takže překlep vylučuji. Děkuji tedy paní (slečně) Klikové za příjemné osvěžení zdlouhavého filmu. (31.10.2012)

Velice zdařilý pohled na jeden z miliónů osudů odehrávající se ve válečné Evropě 40tých let. Tentokrát francouzský. Přirozená přizpůsobivost člověka k nastalé situaci, jasně dané priority přežití, ale i dobrosrdečnost a ochota postarat se a dle možností rozdávat radost. Bylo to období, kdy se děti stávaly dospělými, jelikož okolní svět to vyžadoval. Dětská duše a vnímaní světa je velice silné, a proto i realitu okolní smrti berou po svém. Napůl dětský a napůl dospělý Michel a pouze dětská Paulette Tě ohromí velice silnými filmovými momenty, které jsou nepochybně pevnými základy kvalit filmu. Ve snímku je i lehký humorný nádech. Normální život na úrovni lidskosti (v této době) a klasické sousedské starosti, film trošku zjemňují. Ovšem dramatická stránka je pochopitelně silnější a opravdu výborná. (20.10.2012)