To se mi snad zdá

Už je to nějaký ten pátek, kdy si Nicolas Cage možná řekl, že podprůměrných béček už bylo dost, a začal se poohlížet po kvalitnějších látkách. Bylo z toho několik artových nezávislých (a přiznejme solidně divných) kousků i větších produkcí. Jeho výplaty a zájem studií určitou stoupnou i po téhle svérázné, chytře vystavěné komedii. Obyčejného taťku od rodiny a usedlého profesora Paula totiž znenadání začnou cizí lidé vídat ve svých snech. Zvláštní i lichotivé, nicméně Paula spíš zaráží a trápí, že ve snech pouze pasivně přihlíží utrpení druhých. Přesto jej celý úkaz nakopne, všímají si ho média, hodlá konečně napsat knihu, láká ho PR agentura... Jeho pověstných patnáct minut slávy se ovšem záhy dramaticky otočí a shodou okolností se stává nejnenáviděnější osobou ve svém okolí, protože dosavadní neutrální sny se mění v noční můry. Společenská satira nejen o vrtkavosti lidské přízně si s divákem solidně hraje, podnětný námět tvůrci překlápějí v chytrý film, který má energii a řadu absurdních nápadů. A zejména díky Cageovi to velmi dobře funguje a drží divákovu pozornost. Možná to místy chtělo ještě víc odvahy a jít víc na dřeň. Zejména poté, co si dozor na školním představení „nechá“ skřípnout ruku do dveří, totiž tvůrci ze zápletky vybruslili tak nějak nijace. Prostě poslední část vyznívá trochu násilně. Slabší čtyři hvězdy. (02.01.2024)

Pozoruhodná, leč také poměrně jednoduchá satira na slávu a její proměny, věhlas na sociálních sítích, internetové celebrity, přecitlivělost v dnešním světě a cancel culture. V roli obyčejného nudného profesora, který se začne zničehonic nevysvětlitelně zjevovat milionům lidí ve snech, exceluje Nicolas Cage coby živoucí meme, jenž dovede být komický, hrozivý, truchlivý i trapný. Za zmínku stojí také zábavné sekvence snů a surrealistická atmosféra, celá ta high-koncept metafora ale funguje jen částečně, nejde příliš do hloubky a je až moc doslovná. (14.10.2023)

Jakmile se film zbaví veškeré mysteriozní magie a vysvětlí nám, že tohle všechno bude a byl jinotaj, kde prostě A akorát vypadá jak B a C se chová jako D, nepotěší to, protože pak budete vědět, že vy, stejně jako všichni ostatní, si budete z toho filmu vybírat ty nepříjemné pravdy, které se vám líbí a zavrhovat ty další. Bod to má ale za Borgliho cit pro vizuální znervozňování, skrze které nás vede jednotlivými scénámi natáčenými v nespolehlivých úhlech a střizích, kdy nás často mate, jakou mají mít jednotlivé sekvence vlastně povahu. (17.01.2024)

Originální námět, zajímavý průběh a celkem očekávaný konec. Společenská satira je v rámci jednotlivých bodů celkem trefná, snové sekvence skvělé a Cage odpovídající zadání. Trochu mě mrzelo, že Borgli prostě není Gondry ani Lynch, aby z toho námětu vytřískal i vizuálně více, jemu stačí formální čistota a poslání o společnosti. Možná trochu škoda. Samotné moderní pojetí 15 minut slávy v době internetu si chvílemi říkalo o trochu větší odvahu. (25.12.2023)

Borgli má výborné nápady, ale nedokáže je dotáhnout. Oproti Je mi ze sebe špatně, které bylo až iritujícím způsobem agresivní a stupidní, je novinka o stupeň rafinovanější. V první polovině, která soustředěně pracuje s civilností, trapností a Cageovou hereckou masterclass, jde dokonce o jednu z nejlepších černých komedií, které jsem za poslední dobu viděl. Bohužel jakmile Borgli roztáhne křídla a začne skrze sny satirizovat cancel culture a influencerské vakuum, působí najednou naprosto bezradně a bezzubě. Cageův profesor je naštěstí tak fascinující a nejednoznačná postava člověka, jejíž vina spočívá především ve slabošsky skrývaném egoismu, že se film nikdy úplně nerozpadne. Ale tam, kde měl praštit do zubů, se spíš tak po švédsku vytratí a zanechá za sebou odér nervózního prdu z bez debat nejlepší scény. (16.01.2024)