Alibi na klíč: Den D

K tomuto filmu jsem se dostal úplně náhodou. Není to první nová francouzská komedie s tímto obsazením, co jsem viděl. Děj je poměrně vtipný, i když lehce předvídatelný. Greg nechce na svatbu pozvat své rodiče, a tak zorganizuje falešnou svatbu. Jak se ale říká, lež má krátké nohy a ani tohle se nedá ututlat. Pak už jen následuje série šílených shod okolností a všechno se protne. Samozřejmě je ale heppáč nevyhnutelný. "Jsou pravé!" (22.02.2024)

K tomuhle je další komentář zbytečný. Lacheau a jeho parta to zas a znova dokázali a natočili totálně ujetou, zábavnou, potřeštěnou a velmi sebevědomou komedii, která mě bavila nonstop. Bez hluchých míst, jen humorná jízda po celých 90 minut. Smekám, tihle kluci jsou klenot nejen Francie, ale celého filmového průmyslu. (08.09.2023)

Alibi na klíč rovná se pro mne jedna z nejlepších komedií poslední doby. Alibi na klíč: Den D……no, po opravdu zdařilé jedničce jsem čekal trochu víc. Philippe Lacheau a jeho kumpáni to opět zamotaly na jedničku s hvězdičkou a dokonce mi přišlo, že ještě sešlápli plyn, co se akce týče, jen si dost často spletli jednoduchý humor s tím laciným a taky hluchých míst bylo víc, než bych si představoval. Ale jinak jsem se bavil jako vždy….tahle groupe to sprostě umí a jestli se někdo může nazývat současnými králi nenáročné komedie, tak minimálně v Evropě to jsou právě oni. (24.11.2023)

Musím říct, že Lachoš docela úspěšně a vkusně pokračuje v tradici zabožroutských trhlých taškařic 70. a 80. let, aniž by sklouzával do trapkofekálu nebo vám dle not probuzněné demagogie neomarxistických pamrdů z Evropské Utopie prvoplánovými manipulativními hahatumory násilně tahal domů k té přeci tolik bezproblémové asimilaci výbušnou islamistickou verbež, senegalské krimoše či ukrutně genocidované seksuální dezorientáty a transpohlavníky. Prostě takové kapku zmodernizované, šarmantní klasické Funesoviny a Belmondoviny, okořeněné několika opravdu vypečenými, brutálními frky. Najít dnes v hnojišti levičáckých mediálních oligopolů něco bezelstně vtipného a nesnažícího se převychovávat tupé stádo k povrchní patomorálce falešného altruismu za účelem dobrobytí a světovlády hrstky bolšokapitalistických oligarchů, to je už pomalu stejně složité, jako najít kompatibilního dárce žlučových kamenů či hemoroidů k transplantaci. Čili velmi potěšené čtyři strupy. (06.12.2023)

Jak se mi líbila jednička, tak se mi líbila dvojka. Stejný rytmus i styl humoru, dost novych nápadů (“Konečně nám vyhrajete Ligu mistrů”). Žádná normalizace, žádná výchova diváka. Komedie jak ze zlatých 70. let. Skoda, ze tohle u nás nikdo moc točit neumí (i když Teambulding ma docela podobny styl). (16.04.2024)