Rivalové

Keby to natočil niekto iný, jednalo by sa o priemernú melodrámu s klasicky výbornou Zendayou, kde šport je neviem-koľkatá koľaj. Luca Guadagnino však dokázal dostáť réžijnej úrovne Social Network. Je to dusné, je to sexi, napätie z toho srší každým okamžikom, prestupuje všetkými scénami ako osudový zápas a divák naozaj verí, že ide o všetko. Chcem z toho bluray, chcem z toho soundtrack,  plagát tiež. 85% (29.04.2024)

Pohádka či banální romance povýšená především Lucou a jeho týmem na renesanční sochu, na níž člověk zírá, jak na zjevení, i když je to "jen nahatej chlap z mramoru". Reznor s Rossem svým nervózním technem gradují sebebanálnější scénu na thriller, u nějž se člověku potí dlaně. Hudba je tak dominantní, že chvílemi se střídá nastavení, zda je ona doprovodem filmu či film doprovodem jejím.  Nakonec ještě hiťák k titulkům, kde jsem už jen vydejchával s papulou dokořán, hučí mi z toho v hlavě ještě druhý den... Challengers samozřejmě nedosahují božského a magického Call me by your name, spíše tu cítím tendenci si udělat film pro radost, až si i při nadměrné divácké spokojenosti říkám, jestli to není minimálně od Lucy a Trenta trochu plýtvání materiálem. Zrovna tihle dva ale asi mají munice ještě dost. (25.04.2024)

ambiciózní film o ambiciózních lidech v milostném trojúhelníku. S Guadagninem asi nikdy nebudu úplně kámoš a ani tentokrát mě úplně nepřesvědčil, jakkoliv jde o zatím jeho nejlíbivější film. Neustále skákání v čase a všemožné flashbacky a flashbacky vně flashbacků někomu asi přijdou jako chytrá a podvratná hra s divákem, ale mě to prakticky od začátku extrémně iritovalo a díky tomu se mi celý příběh tenisové trojice rozpadal před očima. Na druhou stranu, plusem jsou rozhodně nápadité hrátky s kamerou a velmi dobrá hudba ověřené dvojky Reznor, Ross, která tomu filmu dává dynamiku i tam kde jí moc není...60% (28.05.2024)

Mistrovské post-moderní melodrama, které tady nebylo snad od dob vrcholných kousků Xaviera Dolana (Imaginární lásky, Je to jen konec světa, Mami!). Absolutní syntéza kamery a hudby, kde nejde s jistotou určit, co je dominantnější a co ve vrchovaté míře dělá ze sebebanálnějších scén nervydrásající thrillerový zážitek. Luca Guadagnino je skutečným režijním auterem, ve své filmografii střídající neslučitelné žánry, pokaždé však s jiným kreativních uchopením. Challengers na papíře mohou vyznívat jako konvenční snímek o romantickém trojúhelníku, díky nelineárnímu vedení příběhu skrze pohyby a úhly kamery, významotvorný elektronický soundtrack a minimalistické herecké výkony ústředního tria však působí jako nevšední a progresivní dílo, které rozvibruje diváka ještě hodiny po zhlédnutí. Náběh na 10. P.S. Trent Reznor a Atticus Ross povyšují hudební zážitek z The Social Network na zcela novou úroveň. (26.04.2024)

Teda to bol ale zapeklitý trojuholník! Herecká, spevácka, módna a „iná“ celosvetová ikona Zendaya urobila strategicky majstrovský (a prezieravý) krok, keď prijala rolu v novom filme od Lucu Guadagninoa (Daj mi tvoje meno, Suspiria) a ešte ho aj produkovala. Žeby na radu kamaráta Chalameta z Dún? Pochopila, že ak to aj nebude hit, na svete sú (nesmejte sa) aj dôležitejšie veci, než peniaze. A hrať vo filme prestížneho Lucu sa medzi také veci nepochybne radí, taký intenzívny režisér s chuťou rozprávať príbehy a pritom zostať naďalej „svojrázne umeleckým“, sa rodí raz za desaťročie. Je fantastická. To sú ale aj Faist a O´Connor, ktorí na prvý pohľad nepútajú veľkú pozornosť a keď ich uvidíte prvý raz, poviete si, či sa to nedalo obsadiť lepšie. No každou ďalšou minútou vás majú viac a viac vo svojej hrsti a v strede sa pristihnete pri dvoch veciach: že vám na nich záleží a že to pokojne mohlo mať o hodinu viac. Súperi sú vzácny prípad filmu, kedy sa stávame svedkami dlhých dialógov a komplikovaného pitvania vzťahov a charakterov, ale vďaka perfektne napísaným rolám (a samozrejme presvedčivým hercom a výnimočnému režisérskemu vedeniu) to vôbec nepôsobí nudne. Naopak, visíte im na ústach, počúvate čo hovoria, záleží vám na tom a ak si hovoria škaredé veci, mrzí vás to a je vám to nepríjemné, lebo nevidíte postavy, ale reálnych ľudí z mäsa a kostí. Film je vďaka tenisovým scénam a sexy soundtracku dynamický a mimoriadne atmosférický. Potešil ma scenár, ktorý ma príjemne zaskočil tým, ako nechronologicky je rozprávaný a ešte viac tým, že to vôbec nie je neprehľadné, skôr naopak. A záver? Presne taký, aký mal byť a komu sa nepáči, ten nepozná Lucu. (04.06.2024)