Dobrý den

Inteligentne napísaná hračka, ktorej humorné pletky-popletky zainteresovaných spôsobuje labyrint celospoločenského sociálneho stavu, čiže ide rovnako o drámu ako aj komédiu. Ale tá príjemná atmosféra predsa len prevažuje. Skrátka poctivá jednodňová prechádzka po japonskej štvrti z ktorej si odnesiete nejednu múdrosť. (12.07.2014)

Pletky starých a unudených slečien o susedoch... chlapci túžiaci vidieť sumo zápasy.. kríza, ktorá sa podpísala na tom, že starý ľudia odchádzajú do predčasného dôchodku, ktorý je veľmi mizerný a akákoľvek snaha vymaniť sa z tejto situácie je zmarená novým a moderným. Príbeh dvojice bratov.. ich mlčania... prdiacich návykov, ale aj krásneho vykreslenia malej komunity ľudí so silnými scénami ako vystrihnutými z bežného života robia z toho filmu nie dokonalý, ale určite veľmi príjemný film. Kopec krát to môže skĺznuť do niečoho bezútešného, ale vždy sa to vráti do pozitívnej roviny. Ozuov svet je ako keby stále rovnaký a predsa iný. Dotýka sa problémov, aké sa dajú hravo aplikovať aj dnes pričom je v nich prímes časov "ako sa kedysi žilo". Príjemné a úsmevné. (28.03.2016)

Samotný děj filmu mě nijak nenadchl, ale přesto bych ho doporučil ke shlédnutí. A to ani ne tak dětem, jako spíše dospělým. Líbí se mi na něm to, že tím, že jde o japonský film pro japonského diváka, a tak zobrazuje víceméně reálný život. S jeho problémy, neúspěchy, nedostatky. Není to takovéto oficiální propagační japonské povídání pro cizince, kde jsou všichni úspěšní a šťastní, ani tupé šíření stereotypů o poťapaných exotech, běžné dodnes v USA i Evropě, nebo jiných demagogií. Uvidíte prostě celkem běžně chudé pracující lidi......takový socialistický realismus s hrdiny všedního dne ....jen po japonsku. (09.12.2019)

Všední život střední vrstvy na japonském předměstí padesátých let. Kluci rošťáci vedou své boje s dospělými, mámy drbou koho můžou a tátové s oblibou zahřívají barovou stoličku. Ozu přidal porci roztomilosti a přívětivého humoru do této sociální satiry a vznikl opravdu sympatický filmeček. A malý Isamu je stejně sladký ďáblík jako Gibusík z Knoflíkové války. (16.06.2011)

Ohayou ("'brý ráno") něčím hrozně připomíná Svěrákovy filmy. Možná trochu dětským pohledem, nebeskou laskavostí, nevím. Ukazuje svět, kde se kluci cpou pemzou, aby pak dokázali na povel prdět, na čemž vystaví celou svou hierarchii. Jejich matky, znuděné ženy v domácnosti, spolu uzavírají několikahodinové aliance, jejichž posláním je pomluvit minulé nebo budoucí spojenkyně, a přemýšlí jak ušetřit na další elektrický spotřebič, jímž by vzbudily závist sousedek. Otcové, jako správní živitelé v japonské společnosti nosí (často namol) domů výplatu a o víc se nestarají. V drbech, žertících a malinkých příbězích malých životů se budete cítit jako doma, přestože kamera bloudila před půlstoletím po domovech na druhém konci světa. A hlášky jako "Ai rabu yuu" se popsat nedají. (08.04.2006)