Dobrý den

Nejlepší a nejrozkošnější film o prdění v historii kinematografie. Tradiční debilní vyzdvihování domněle vysokého oproti odsuzovanému nízkému vedlo mimo jiné k tomu, že dlouhé roky byly v rámci Ozuovy filmografie přehlíženy komedie. Nejen že "Dobré ráno" plně náleží mezi režisérova nejlepší díla po bok univerzálně vyzdvihovaných melancholických klasik jako "Příběh z Tokia" a "Pozdní jaro", ale navíc nám zásadním způsobem doplňuje obraz glorifikovaného velmistra. Ozu nebyl tvůrce, který by se jen pořád dokola chtěl zalykat dojetím nad krásou pomíjivosti a pasivní tragikou života. Respektive to byla pouze jedna z jeho stránek. Proti ní stojí právě Ozu coby hravě rozverný tvůrce, který nachází krásu v obyčejné každodennosti i přízemnosti. "Dobré ráno" nebylo žádným nerozumným návratem Ozua k jeho začátkům v odlehčených žánrech (vedle komedií točil ostatně také gangsterky), nýbrž jedním z jeho nejlepších děl, které natočil na absolutním vrcholu. Mistrův vycizelovaný styl strohých statických záběrů a čelních kompozic se zde ukazuje ne jako asketický rukopis se striktními, až svazujícími pravidly. Naopak se vyjevuje jeho univerzálnost a možnost jeho skvělého využití pro potřeby vizuální a pečlivě budované komiky. Mimo jiné si Ozu utahuje z uniformity poválečných předměstí a sešněrovanosti tamní povrchní morálky. Současně ale pořád ohledává krásu i úsměvnou tragičnost v kontrastu dětské nespoutanosti a jejím střetu s dospěláckými domnělými autoritami, pravidly i samotnými principy komunikace, které tvoří absurdní pojivo společnosti a základ vazeb mezi lidmi. Jednotlivé etudy a linie vyprávění, vázané na rozličné figurky středostavovského předměstí, navíc s úžasným mixem satiry i melancholie vykreslují proměny v poválečné japonské společnosti a dobovou rozšiřující se propast mezi životním stylem a hodnotami staré, střední a dospívající generace. (06.07.2022)

Ohayou ("'brý ráno") něčím hrozně připomíná Svěrákovy filmy. Možná trochu dětským pohledem, nebeskou laskavostí, nevím. Ukazuje svět, kde se kluci cpou pemzou, aby pak dokázali na povel prdět, na čemž vystaví celou svou hierarchii. Jejich matky, znuděné ženy v domácnosti, spolu uzavírají několikahodinové aliance, jejichž posláním je pomluvit minulé nebo budoucí spojenkyně, a přemýšlí jak ušetřit na další elektrický spotřebič, jímž by vzbudily závist sousedek. Otcové, jako správní živitelé v japonské společnosti nosí (často namol) domů výplatu a o víc se nestarají. V drbech, žertících a malinkých příbězích malých životů se budete cítit jako doma, přestože kamera bloudila před půlstoletím po domovech na druhém konci světa. A hlášky jako "Ai rabu yuu" se popsat nedají. (08.04.2006)

Všední život střední vrstvy na japonském předměstí padesátých let. Kluci rošťáci vedou své boje s dospělými, mámy drbou koho můžou a tátové s oblibou zahřívají barovou stoličku. Ozu přidal porci roztomilosti a přívětivého humoru do této sociální satiry a vznikl opravdu sympatický filmeček. A malý Isamu je stejně sladký ďáblík jako Gibusík z Knoflíkové války. (16.06.2011)

Pletky starých a unudených slečien o susedoch... chlapci túžiaci vidieť sumo zápasy.. kríza, ktorá sa podpísala na tom, že starý ľudia odchádzajú do predčasného dôchodku, ktorý je veľmi mizerný a akákoľvek snaha vymaniť sa z tejto situácie je zmarená novým a moderným. Príbeh dvojice bratov.. ich mlčania... prdiacich návykov, ale aj krásneho vykreslenia malej komunity ľudí so silnými scénami ako vystrihnutými z bežného života robia z toho filmu nie dokonalý, ale určite veľmi príjemný film. Kopec krát to môže skĺznuť do niečoho bezútešného, ale vždy sa to vráti do pozitívnej roviny. Ozuov svet je ako keby stále rovnaký a predsa iný. Dotýka sa problémov, aké sa dajú hravo aplikovať aj dnes pričom je v nich prímes časov "ako sa kedysi žilo". Príjemné a úsmevné. (28.03.2016)

Inteligentne napísaná hračka, ktorej humorné pletky-popletky zainteresovaných spôsobuje labyrint celospoločenského sociálneho stavu, čiže ide rovnako o drámu ako aj komédiu. Ale tá príjemná atmosféra predsa len prevažuje. Skrátka poctivá jednodňová prechádzka po japonskej štvrti z ktorej si odnesiete nejednu múdrosť. (12.07.2014)