Stalo se za bílého dne

Mňa filmy podobné Langovmu M vždy priťahovali a to hlavne kvoli netradičnému vyšetrovaniu zločinu a tento išiel v podobných šľapajach ako Langov klenot. Nie je dotiahnuté až do takej dokonalosti, ale je pútavý a nevšedný. Nevšedným ho robí hlavne scenár, ktorý sa nevybral linkou zabehnutou, ale išiel tou neobyčajnou a nevšednou. Je pravda, že celé to vyšetrovanie a nájdenie vraha hraničilo trocha s naivitou, ale vonkoncom to nevadilo, lebo to bolo podane mimoriadne a zľahka. Sú tu vynikajúco prepracované psychológie postav, hlavne čo sa týka vyšetrovateľa a vraha a do toho všetkého sa prelína svet vyobrazený detskými očami. Scéna, kde vyšetrovateľ bol na konzultáciu kresby u doktora bola bravúrne zvládnutá. Netradičný krimi thriller, ktorý má od začiatku silno vtiahol do príbehu a bavil ma až do samého konca. Silné 4*. (18.11.2023)

Hodnocením nemyslím, že by byl film špatný. Možná z dnešního pohledu není tak dramatický a hlavně mně přišel trochu naivní. Myslím, že ve skutečnosti by k dopadení vraha takováto lest nestačila. Jako alternetivu rozhodně doporučím spíše film M od Fritze Langa s podobnou pointou, ale kvalitnější zápletkou. (28.08.2010)

Krimi, na ktorej sa podpísal čas. Samozrejme, skvele zvolený výzor i charakter vraha sú v súlade s všeobecne vžitou predstavou slizkého przniteľa malých dievčatiek. A to sa počíta. Motív vyšetrovateľa, ktorý ide proti väčšinovej mienke obyvateľov obce aj kolegov je zaujímavý. Najmä v kombinácii s jeho rozhodnutím predhodiť vrahovi volavku v podobe malého dievčatka. Takže viacero pozitív v trochu démodé koncepte dáva dohromady záležitosť, ktorá je v pohode pozerateľná. Raz. (18.06.2020)

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80% (20.03.2013)

"Stalo se za bílého dne" jsem poprvé viděl jako dítě v televizi za hluboké noci...Napětím jsem ani nedýchal. Několikrát jsem si potom od rodičů vyslechl kázání, abych se nenechal nikým cizím nalákat na nějaké bonbony. Žádnou reprízu jsem si nenechal ujít a po letech jsem také viděl film v originálním znění v kině, ve Filmovém klubu. Zdařilá kriminálka, která vyniká psychologickým vykreslením povah hlavních aktérů - sympatického komisaře Matthäie (Heinz Rühmann) a vraha malých holčiček Schrotta (Gert Fröbe) - a která obstojí i dnes. A Golfinger je pro mě navždy Schrott! (14.07.2009)