Svítání Zulů

Bondarčuk v Africe se nekoná. Hickox své desetitisícové zástupy vůbec neumí vizuálně prodat. Nebýt nějakých čtyř záběrů, tak by vůbec nešlo poznat, že tam není tradičních několik set komparzistů, ale lidu, že by vyprodal i Letnou. Nechat někdy kameru zabrat scénu z výšky a ohromit diváka těmi nespočetnými davy by výrazně pomohlo, ale film by to ani tak nezachránilo. Stále by totiž byl bez napětí, spádu či aspoň náznaku nějaké tenze. Sice to napomáhá nezaujatému rekonstrukčnímu dojmu, ale je to tak chladné a školometské, až to ku prospěchu není. Nenápadná hudba tomu také nenapomáhá. Ovšem i navzdory výše popsanému by to šlo, Waterloo budiž důkazem. (28.02.2010)

Reziser Douglas Hickox /Brannigan/ natocil velmi dobry film dejovo situovany do Juznej Afriky 19. storocia - konkretne boje s kmenom Zuluu. Opat chvilu trva, kym sa film rozbehne a treba sa obrnit trpezlivostou. Hlavne sa treba zamerat na herecke vykony, lebo hoci Burta Lancastera /Vlak 1964, Profesionalove / extra nemusim, zahral to dobre a film tahal hlavne on, spolu so Simonom Wardom, Peter Vaughanom a Peterom O´Toole-om. Pre niekoho moze byt film nudny, ale ako hovorim, hoci v strede sa toho vela nedeje, len treba vydrzat. Zaverecna bitka /zobrazuje realnu bitku z roku 1879 v ramci britsko -zuluskych vojen/ a vojensky stret vsak stoji za to. Napadlo ma teraz porovnanie so sovietskym reziserom Bandarcukom a jeho filmom Waterloo 1970, ale zda sa mi, ze Hickox zvladal tiez akcne sceny ako Bondarcuk a davove boje zvladal tiez dobre. Len Bondarcuk mal k dispozii nielen Wellesa ako legendu, ale taxa mi zda, ze aj omnoho viac komparzistov. Oplati sa to vsam vidiet a mat : 87 % (26.04.2016)

Konflikt anglických vojáků s africkými domorodci z kmene Zulů, není pro filmaře ani diváky nijak zvlášť zajímavý, ale pokud bych měl doporučit, určitě se spíše podívejte na snímek "Zulu" s Michaelem Cainem, který je po všech směrech zajímavější a velkolepější. Toto působí spíše, jako televizní variace na dané téma. (28.08.2013)

Tohle je vlastně prequel mého milovaného snímku Zulu. Cy Endfield, režisér původního skvělého filmu, se tentokrát posadil k psacímu stroji a rozhodl se nám ukázat, kdo, jak, s kým a proti komu bojoval v bitvě u Isandhlwany, v té, jejíž následky vidíme na začátku Zulu. Režie se chopil Douglas Hickox, obsazení je vskutku hvězdné, k dispozici tentokrát bylo i mnohem více komparzistů a vlastně úplně všeho… Tak kde se u všech čertů stala chyba? Mr. Endfield promine, ale tou chybou je právě jeho scénář. Sice si dal záležet na tom, aby příběh zaplnil co největším počtem skutečných postav, jenže zapomněl je jakkoliv rozepsat, charakterizovat, prostě přiblížit nám. Čili než začne bitva, kterou divák vyhlíží už od úvodních titulků, uplyne něco přes sedmdesát minut, během nichž se spolu baví strašně velké množství lidí, kteří mají tváře Burta Lancastera, Petera O´Toola, Nigela Davenporta, Boba Hoskinse, a nebýt toho, že je hrají právě tyhle veličiny, neměli bychom ani páru, o koho jde. Z filmu se brzy stane nezřízený chaos (ne nepodobný oné bitvě) a každý divák, který si udrží přehled o tom, kdy se armáda rozdělila na části, kde která z jejích částí právě je a na koho to ti Zuluové útočí, má můj obdiv. Ano, když začne vyhlížená a musím říct, že dobře natočená šarvátka (která se ovšem ničemu ze zmíněného filmu z roku 1964 nevyrovná), je to už všechno jedno… Ale takhle dobrý film nevypadá. O tom, jak jsou tu angličané vylíčeni jako hrdinní rekové a černoši jako ta nejhorší cháska, ani nemluvím.__P.S. Elmer Bernstein se Johnu Barrymu nevyrovnal jedinou notou.__P.P.S. Zulu je nepřekonatelné, kdyby o tom někdo pochyboval. (05.02.2012)

Rádím vám všem dobře, přečtěte si heslo bitva u Isandhlwany na anglické wikipedii a doplňte to britsko-zulskou válkou ze stejného zdroje. Dozvíte se více a možná bude lepší i umělecký dojem - tam totiž to předkládání faktů, dílčích historek a hodnocení bude působit podstatněji přirozeněji a organičtěji. +++++ Svítání Zuluů není vyloženě špatný film, dokonce i klady na něm nalézám. Je dosti věrný historii. Bitvu pojímá neokázale, jako střet masy Britů a ještě větší masy Zulů. Osobní hrdinství v ní má jen málo prostoru, jakmile dojde na chladné zbraně, je jen otázkou několika vteřin, než si vás najde zulský asagaj. Je ovšem škoda, že ty tisíce komparzistů se využívají ve velkých celcích hlavně před bitvou, v bitvě spíše výjimečně. Tam převládají klasické záběry střetů několika desítek herců. Jasně, není to sranda, uřídit pohyby kamery a takové spousty herců, mají-li dělat víc, než přeběhnout pláň - snad aby člověk radši nebyl režisér, ale rovnou generál... +++++ Ta mnou zmíněná neokázalost žel není důsledná, skoro celou bitvu hraje dramatická hudba, která ovšem spíše vyvaluje z diváka adrenalin, než aby jej tížila. Ten si tak může bitvu s ohromeným výrazem užít. Tedy, užil by si ji, kdyby v jiných aspektech ohromující byla. Dojde i na zpomalenou smrt statečného velitele - zase měl jednou někdo hezčí smrt než vojíni a poddůstojníci. Předchází ji nepřirozená glosa nad mrtvým klukem. Taková, aby divák pochopil, že si má uvědomit jakousi životní ironii. Ach jo. Silné **. (13.10.2014)