Džuon 2

Další film, jehož hodnocení moc nechápu. Z těch 76 minut stopáže je dobrá PŮL HODINA (!!!) věnována opakování scén z prvního dílu. Opravdu nechápu, jaký to mělo smysl, ale dost mě to obtěžovalo a ta dlouho jsem si říkala, kdy že to skončí, až jsem to musela posunout a tyhle scény přeskočit, jinak bych bývala usnula. Zbytek filmu až na pár docela nosných scén postrádal děj i něpětí. Chaoticky to skáče z jedné postavy na druhou tak, až jsem se v tom začala ztrácet. Závěrečná scéna ve škole mi pak přišla dost stupidní. Zatím jsem se u žádného japonského hororu tolik nenudila. (26.05.2011)

JU-ON 2 je pro mě osobně o třídu výš než první JU-ON. Mám sice vůči "dvojce" pár výhrad: 1. vcelku nepochopitelné vložení závěrečných x minut z "jedničky"; 2. práce s kamerou byla stejně jako v "jedničce" občas na úrovni lepších dílů z předrevolučních kultovních ;o) BAKALÁŘŮ... ale současně musím uznat, že atmosféra byla chvílemi patřičně hustá a že od té doby je pro mě mňoukající chlapec s bílou tváří synonymem být podělaný strachy. Shrnuto a podtrženo: K dokonalosti toho JU-ONu ještě dost chybí, ale měřeno schopností traumatizovat a zanechat nepříjemné pocity jde o dost dobrý film. (25.09.2005)

Celá séria: Ju-on (2000), Ju-on 2 (2000), Ju-on: The Grudge (2003), Ju-on: The Grudge 2 (2003), Grudge: Old Lady in White, The (2009), The Grudge: Girl in Black (2009). (10.04.2010)

Z japonské duchařské série jsem nejdříve viděl oba celovečerní díly Ju-On: The Grudge, které mne hodně nadchly. Na původní televizní díly jsem se tedy velice těšil. A ty mi připravily docela zklamání. Více mě zklamal tento druhý díl. Když pominu fakt, že jsem byl nucen znovu sledovat závěrečných zhruba 35 minut prvního Ju-Onu, tak mě film nebetyčně nudil, natož abych se u něho bál. Nebýt perfektní a docela nepříjemné scény, v níž si Kayako vynalézavě pohraje se smutným klukem v prostorách školy, dal bych snímku jen dvě hvězdy. 5/10 (02.11.2005)

Především nechápu, proč druhý díl opakuje půl hodiny dílu prvního, z obou dílů mohl být film jeden a nikterak dlouhý. A nepřináší nic nového, ani jeho faktor strachu není vyšší, jen pokračuje v příbězích načatých dílem prvním a občas se uchyluje až ke grotesknosti, což nelibě nesu. Nejzapamatováníhodnějším okamžikem (který je ale trochu mimo mísu) pro mě bude forehandové majznutí pánvičkou do šišky protivného manžela, prudícího svou ženu kvůli volskému voku. (17.06.2020)