Oněgin

Musím sice říct, že se mi znovu potvrdilo, že "Doktor Živago" je asi jediný anglofonní film, jehož "neruskost" nepůsobí rušivě, a že Ralph Fiennes mi na Oněgina ukrutně neseděl; Na druhou stranu Liv Tyler byla jako Tatiana překvapivě skvělá (chvíli mi trvalo si zvyknout, ale hrála úžasně osobitě a tak nějak zvláštně "vnitřně" se mé představě Tatiany podobala). Také několik experimentů (různá poetická zpomalení času, změny lokací některých scén apod.) a dokonce přidání několika scén oproti knize se, řekl bych, (ač bylo určitě riskantní se takovým způsobem odchýlit od klasiky) vyplatilo. Nemyslím, že mi film prohloubil dojem z knihy... naopak, zachránilo ho jako film právě to, v čem se od knihy odlišoval - Jako adaptace byl dost špatný, ale jako samostatný příběh rozhodně ucházející - jen ta Tatiana by byla (alespoň z mého pohledu a mé představy) "adaptačně použitelná". (05.01.2013)

Trochu toho optimismu uberu. Hezky natočené, ale nic tady není tak výrazné, abych to označil naprůměrné. Filmové adaptace komplikovaných literárních děl jsou tvrdým oříškem a ani v tomto případě se ho tvůrcům nepodařilo tak úplně rozlousknout. Vizuální stránka je působivá (souboj na mlhavém jezeře), ale děj je až příliš zploštělý: zejména bolestivá a hluboká láska Taťány k Oněginovi, v knize detailně vylíčená, se tu omezuje vlastně jen na pohledy. Nevidíte city a emoce, jen herce Také vzplanutí Evženových citů je dost překotné a závěr působí uspěchaně. Kouzlo, kterým kdysi omámil Leanův Doktor Živágo, Oněgin bohužel nemá. (19.09.2005)

Z filmařského hlediska má Oněgin pramalý význam,ovšem z estetického... Všechny ty nádherné záběry a obrazové kompozice plus silný příběh způsobily,že jsem se neměl šanci nudit,přestože některé pasáže filmu k tomu přímo sváděly.Navíc je zde uhrančivý Ralph Fiennes,krásná Liv a překvapivě skvělý Toby Stephens,do kterého bych po toporném výkonu v Dnes neumírej nikdy neřekl,že dokáže podat natolik přirozený a sympatický výkon.Oněgin je film,který člověka úplně nenadchne,ale příjemně ho na necelé dvě hodinky zabaví a já osobně rozhodně nelituji,že jsem se na něj podíval a rozšířil si vzdělání o jednu zásadní ruskou klasiku. 80 % Update: S postupem času si uvědomuju,jak málo toho ve mně Oněgin zanechal a jak moc mi teď s odstupem připadá relativně nezajímavý.Proto musím své hodnocení snížit,alespoň do té doby,než se na něj podívám znovu. 65 % (21.04.2011)

Málokdy se takto silný příběh, navíc ještě z pera jednoho z nejslavnější ruských romantiků, povede se všemi emocemi, které v člověku vyvolává, přenést na plátno. Martha Fiennes se nesnaží o doslovnou kopii, což filmu samozřejmě jenom přidává, například ve výborných prostřizích Evžena a Taťány s píšících nebo čtoucích dopis a jejich reakcí se záběry na běžícího posla. Stejně tak velmi mile překvapí první scéna Oněgina jedoucího za svým umírajícím strýcem, černé koně, černý kočár, v pozadí bílý sníh a do toho se teprve dozvídáme o strýcově smrti a to nejen záběry na zhýčkaného hlavního hrdinu v přepychu Petrohradu, ale zároveň i jeho komentářem, který přesně vystihuje jeho postoj k celé události i k životu. Velmi dobrou kameru doplňují skvělé herecké výkony nejen Ralpha Fiennese a Liv Tyler, ale třeba i Tobyho Stephense v roli Lenského. A hlavně z filmu pořád cítíme všechny ty emoce, snahu o rozum, boj proti konvencím, náhlé změny pocitů, sílu dopisů i jednoho rozhodnutí. (13.02.2011)

Americký pokus ztvárnit ruskou klasiku nedopadl vůbec špatně. Knižní předlohu jsem sice nečetla, ale s filmem jsem byla spokojena. Líbily se mi výkony hlavních představitelů Ralfa Fiennese a Liv Tylerové. Je to emotivní příběh lásky lehkomyslného a zhýralého Evžena Oněgina ke krásné a zamilované Taťáně. Ve filmu se navíc podařilo navodit atmosféru daného prostředí. Vytkla bych pouze, že Taťána, ač je Ruska, píše svému Oněginovi dopis anglicky. (02.07.2009)