Oněgin

Perfektní zpracování Puškinova románu "Eugen Oněgin". Stále dokola říkám, že je to na režisérech a na hercích. V tomto případě hvězdné obsazení filmu (Ralph FIENNES a Liv TYLER). Režisérkou filmu Martha FIENNES (sestra charismatického herce). Proč charismatického ? Vzpomeňte na "Anglického pacienta" a na velitele koncentračního tábora ve filmu "Schindlerův seznam" a zvláště na scénu z nádraží, kdy Liam Neeson (O.Schindler) nechával z hadic lít do vagónů na vězně studenou vodu,aby je v nepředstavitelném vedru ochladil, a kdy najednou velitel tábora pochopil, že jim Schindler neškodí, ale pomáhá. Promítněte si v duchu jeho pohled, kdy beze slov vyjádřil pochopení i překvapení ! Tehdy jsem poznala, že je to "pan herec". A v "Oněginovi" je takových situací mnoho... Je to nádherný film, který ukázal "ruskou duši" v tehdejší společnosti i "lišnovo čelověka" (zbytečného člověka), na kterého čekalo jenom zoufalství a samota. Povedlo se, moc se to povedlo ! Díky ! (29.12.2009)

Výnimočne film celkom úspešne sekunduje knihe, jedine asi list Tatiane nebol taký pekný nakoľko nebol vo veršoch (kúsok z veršovanej podoby nájdete v komentári kleopatry). Inak tento úryvok ruskej literatúry nebol ani až taký problém spracovať, keďže to nie je tak rozsiahle dielo ako napríklad Anna Karenina. Možno budete mať dokonca pocit, že sa toho vo filme veľa nestalo, ale to potom ani v knihe. Naozaj úctyhodné spracovanie. (30.05.2012)

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)

Solidně odvedený přepis Puškinovy veršované klasiky se opírá zejména o ústřední hereckou dvojici: R.Fiennese coby Oněgina, který zahodí jedinou příležitost k naplnění svého prázdného života, a L.Tylerové jako nešťastné Taťjany, jejíž pokus vzepřít se dobovým společenským konvencím končí přesně v tom typu manželství, o které nikdy nestála. (26.02.2007)

Láska, která vzplála příliš brzy. Láska, která vzplála příliš pozdě, aby mohla být vetkána do srdcí dvou osudově střetávajících se a osudem času míjejících se "milenců." Nenaplněný vztah, horoucí city vyznání vyřčené v poslední kapitole. Veršovaná korespondenční milostná dostaveníčka se stávají jediným možným poutem mezi líbeznou křehkostí a spanilou zranitelností víly Taťány, která jakoby se vznášela v mihotajícím se světě múz a rozmařilým bonvivánem, charismatickým elegánem Evženem Oněginem. Kamera ladně „tančí“ zasněnou kouzelností vizuální scenérie, aristokraticky se snoubí s lahodným tichem rajské harmonie hudební podmanivosti. Křídla lásky v dlaních povrchního a snobsky odmítavého Oněgina, který není hoden opětovat city Taťány. Křídla lásky v dlaních Taťány, vdané ženy z povinnosti, která jest Oněginovým návratem rozrušena, neboť ho nepřestala nikdy milovat, avšak věrnost lože manželské ctí nade vše. Chvíle lásky, která dozrála v čase nesprávném, aby její bohatství mohlo opanovat srdce obou zamilovaných. Mistrovské, poetické, podmanivé, procítěné do posledního obrazu. (10.07.2013)