Oněgin

Trochu toho optimismu uberu. Hezky natočené, ale nic tady není tak výrazné, abych to označil naprůměrné. Filmové adaptace komplikovaných literárních děl jsou tvrdým oříškem a ani v tomto případě se ho tvůrcům nepodařilo tak úplně rozlousknout. Vizuální stránka je působivá (souboj na mlhavém jezeře), ale děj je až příliš zploštělý: zejména bolestivá a hluboká láska Taťány k Oněginovi, v knize detailně vylíčená, se tu omezuje vlastně jen na pohledy. Nevidíte city a emoce, jen herce Také vzplanutí Evženových citů je dost překotné a závěr působí uspěchaně. Kouzlo, kterým kdysi omámil Leanův Doktor Živágo, Oněgin bohužel nemá. (19.09.2005)

Jednolitý sled dokonale namalovaných obrazů, ale ačkoliv impresionismus hluboce obdivuju, vždycky se mě víc dotýkal expresionismus. Takže je tady ta líbivost a jímavost, která mi nikdy nedovolí dát plné hodnocení, i když postava umanutého balvana-básníka Lenského v podání skvělého Tobyho Stephense se mi zaryla pod kůži. Ralphovi by prospělo taky občas něco zahrát, nejen oblizovat dámám palce. (18.11.2006)

Rodina Fiennesů se pustila do amerického zpracování ruské klasiky. Když jsem se tohle dozvěděl, jímala mě hrůza už dopředu. Režírovala Martha Fiennes, sestra hlavního představitele. Hudbu měl Magnus Fiennes a ještě je pod filmem podepsaná nějaká Sophie Fiennes. Ale když jsem film viděl, dlouho jsem nemohl vydechnout. Tak vynikající zpracování jsem opravdu nečekal. Tvůrcům se podařilo zachytit přesně tu poetiku a atmosféru Puškinova díla a ruské literatury vůbec. Skvělé herecké výkony, hudba i kamera. Ani jsem nedýchal. Vřele doporučuji! (22.07.2005)

Americký pokus ztvárnit ruskou klasiku nedopadl vůbec špatně. Knižní předlohu jsem sice nečetla, ale s filmem jsem byla spokojena. Líbily se mi výkony hlavních představitelů Ralfa Fiennese a Liv Tylerové. Je to emotivní příběh lásky lehkomyslného a zhýralého Evžena Oněgina ke krásné a zamilované Taťáně. Ve filmu se navíc podařilo navodit atmosféru daného prostředí. Vytkla bych pouze, že Taťána, ač je Ruska, píše svému Oněginovi dopis anglicky. (02.07.2009)

"Já píši vám, co mohu více? Co ještě mohu dodati? Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím, nešťastnice, že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout......". V titulcích se to jménem Fiennes jen hemží, nevím, jestli je to náhoda, ale hudba je opravdu nádherná, kamera, která jakoby se dívala Oněginovýma očima, když sleduje křivku Taťánina porcelánového krku, rovněž. Estetický skvost v podobě Liv Tyler hraje báječně......vůbec tohle zpracování mě podebralo jít do předlohy a doplnit si mezery ve vzdělání. Krásná záležitost všemi směry. (14.09.2005)