Sluneční jas

Už z bežného náčrtu deja je jasné, že ide o látku vhodnejšiu viac pre seriál, než celovečerný film. Ide zrejme o najhviezdnejšie obsadený maďarský film (i keď ide o koprodukciu), aký bol kedy nakrútený a ide skutočne o veľkofilm s veľkým V. Okrem skratkovitosti má ale problém s tempom, čo znie trochu paradoxne, každopádne stihlo sa vyrozprávať viac menej všetko. Len niekde by ste chceli ostať dlhšie a niektoré udalosti vás zase nemusia zaujímať vôbec. Osobne som si tak najviac užil športové vsuvky, predovšetkým boj o zlatú medailu na olympiáde v Berlíne som si užil do sýtosti. Škoda, že materiál nebol nakoniec prestrihaný aj do seriálu, určite bolo nakrúteného viac materiálu a išlo by tak o ucelenejší obrázok jednej rodiny, aký Szabó ponúkol v tejto trojhodinovej verzii. (31.10.2020)

„Nebudeme ničit talentované lidi. Stačí, že je vyděsíme. Nakonec s námi stejně budou spolupracovat.“ Před projekcí jsem měl obavy z obludné stopáže, resp. nudy vzhledem k tématice a žánru. Na druhou stranu jsem tajně věřil Szabóovi. A opět mě nezklamal! Jistě, najdou se tu zápory jako jazyková stránka, nepříliš vydařený casting mladých herců, ze kterých později „vyrostou“ jejich hvězdní kolegové a trochu natahování směrem ke konci filmu. Ale jinak je to až obdivuhodně pohromadě držící 3-hodinová/generační/režimní sonda do života jedné maďarské židovské rodiny a jejích osudů. Technicky výborně zvládnutá a nejinak tomu je v případě herců (nutno zatleskat především Fiennesovi za jeho trojroli, z nichž každou dokázal vyjádřit dostatečně odlišně). Hodnotím solidními 4* a Szabó mě Slunečním jasem definitivně utvrdil v tom, že si zaslouží místo mezi mými top 10 režiséry. „Lid si žádá svobodu, má ji mít. Je to jednoduché.“ – „Lidé nechtějí svobodu, chtějí jen jistotu.“ (24.12.2014)

Hodně utahaný, nikoli však nezajímavý snímek o pohnutých osudech tří generací maďarských židů. Bohužel krom výtečných a propracovaných postav, které jsou skvěle zahrány, tu není žádný spád. Troška živější režie, prostříhání některých scén a podbarvení hudbou by jen prospělo. Nepřítomnost hudby mi vadila nejvíce, když již po dlouhé době zazní, tak na hranici slyšitelnosti a to ještě jen pár vteřinový motiv. Největším kladem je vynikající výkon Ralpha Fiennese v trojroli. (15.04.2005)

Generační výpověď rozvrstvená do monstrózního filmu s kvalitní výpravou, skvělými hereckými výkony a jemnou ironií mezi řádky. V první části filmu prožíváme vzestup Ignatze Sonnenscheina za Rakousko-Uherska. Po té přichází atentát ve 14. roce a spolu s ním odloučení rodiny Sonnenscheinů, tehdy už Sorsů. Po válce je tu mladý Adam, později přichází Ivan. Cesty mužů této rodiny jsou lemovány vztahy s nádhernými ženami. První z nich, Valérii, hraje rezavá Jennifer Ehle, čerpající veškeré pomůcky ke svému výkonu ze secesní stylizace. V pokročilém věku má tvář jemné Rosemary Harris. Na ní navazuje mladá garsonka Greta v podání Rachel Weisz. 2. světová válka je samozřejmě velkým rozčarováním. Exemplární zvěrstva jsou odměnou za vítězství na Olympijských hrách. A nový život je jen pokračováním válečného pekla. A než i toto je pokořeno, přichází na řadu chladná a prázdná Deborah Kara Unger. Ralph Fiennes se během korpusu těchto událostí mění v trojici reprezentující celou hlavní mužskou linii rodiny a pokaždé dává novou naději pro budoucnost. Být Sonnenscheinem není ostuda. Být židem je otázka bytí. (03.01.2012)

Hrozně dlouhé, ze začátku (první hodina) jen vyprávění rodinné historie, nic záživného. Dvojrole jsou obecně debilita, trojrole se ale už popsat snad ani nedá. Takže hrát otce a syna a potom jeho syna jeden herec mi přijde hodně... tfujky, ne-li pitomé. Pak se postupně začalo teprve něco KONEČNĚ dít. V každém případě 180 minut je přestřelené. První hodina si zaslouží pořádné sestříhat, ve zbytku by se také něco našlo. (08.09.2012)