Bouřlivé výšiny

O tomto filmu jsem bohužel neměla ponětí až do osudové hodiny angličtiny. Ještě před jeho spuštěním jsem si říkala: fajn, naučím se na zkoušení. Ale to jsem se naivně přepočítala. Jakmile totiž film začal, naprosto mě pohltil a nepustil až do závěrečných titulků. Příběh pomstychtivého a chladného Heathcliffa, jehož srdce je tolikrát zlomené a smrtelně raněné, že již nedokáže rozdávat nic než bolest a žal, svobodomylsné Cathy, která vidí život jen jako hru a tím zraňuje nejen své okolí, ale i sama sebe, ale také příběh potomků, kteří trpí za činy svých rodičů a jsou zraňováni pro něco, za co nemůžou. *** Naprosto perfektní atmosféra podtržená emotivní a výraznou hudbou a především okouzlujícími hereckými výkony. Zmínit musím především hlavní postavy v podání Juliette Binoche, která zde v dvojroli Cathy a její dcery předvádí opravdu úctyhodný výkon, a Ralpha Fiennese, jehož postava krutého Heathcliffa mě zasáhla asi nejvíce. Jeho kultivovaný vzhled v kontrastu s krutostí jeho činů vyznívá opravdu silně. Navíc Ralph Fiennes pro mě představuje nejdokonalejšího záporného hrdinu této doby, jelikož naprosto dokonale dokáže skloubit ukrutnost dané postavy a jejích zločinů s utrpením, které se odehrává uvnitř jejího nitra. Proto umí v divákovi vyvolat jak opovržení, tak soucit, což dokáže zapůsobit opravdu hluboko a emotivně. Důležitým faktorem je krom hudby a hereckého obsazení také skvěle padnoucí prostředí vykreslující pochmurnou náladu celého příběhu. Zasloužených 100%. (18.06.2008)

Tak se neustále dál přesvědčuji o tom, jak toto není moje parketa. Knihu jsem přečetla do půlky a dál jsem už fakt nemohla, nebavilo mě to. Film jsem dokoukala, ale nebavilo mě to. Nebýt J.B. a zvědavosti, jak to dopadne, tak jsem vypínala po pár minutách. V čem tkví to mocné kouzlo přitažlivosti tohoto příběhu? Co mi uniká? Mám ráda mysteriozní nádechy, mám ráda, když ne všichni jsou jak podle šablony a mají své stíny, ale tady mi to prostě nesedí a nedávám si naději, že se to do budoucna změní...Jak J. B., tak R.F. se mi líbí víc v jiných snímcích. (04.05.2011)

Som odľud a netvor ! Manželka mi po celý čas vytýkala, že čo sa mi na tom nepáči a prečo som vlastne taký "citový impotent" .... Hanbím sa do morku kostí . Ale ja nemôžem za to, že z duše neznášam romantické slaďáky z XIX. storočia ! A keď som zbadal Juliette v "dvojúlohe" tak som odhodil všetky zábrany a nič iné ako 2 * som nemohol dať ! Ešte raz prepáčte ! (10.06.2004)

Tak tohle fakt ne... Prostě se omlouvám všem, kterým se to líbilo, a hvězdičkovali o sto šest (a že jich tady je pěkná řádka) ale mně se to nezamlouvalo vůbec. Poprve jsem to viděla už před dvaceti lety a k dnešku si pamatovala jen to, jak strašlivě se mi to (už tenkrát) nelíbilo a že v tom hrál můj tehdejší oblíbenec Jonathan Firth (v tv totiž ve stejné době běžel Covington Cross a mimochodem i dnes konstatuju, že vcelku slušně, teda na těch pár minut, co v tom byl). Pocit, bohužel, přetrval, je stejný i ze zhlédnutí dnešního, znovu se mi to nelíbilo, mám ráda věci hezké a romantické, nikoli ponuré a plné děsů, zloby a nočních můr a sebelásky (protože lásky v tom nebylo ani, co by se za nehet vešlo), toho si člověk v životě užije dost a dost, tak proč bych na to, do Prčic(e) měla koukat ve filmech a číst o tom v knihách? A když už bych o to stála tak, ať už je to aspoň ze života a ne výplod něčí (choré) fantazie, nevidím na tom nic ani pěkného ani zajímavého, snad jen herecké obsazení a že děj započal v určitém okamžiku autorkou vyprávěného příběhu a na konci se do téhož zase vrátil, aby byl příběh dokončen uplně. A nikdo mi nevymluví, že autorka předlohy Emily Brontë byla, s prominutím, divná (i když náměty pro své romány prý čerpala ze života) a doufám, že už mě nikdy nenapadne se podívat na nějakou jinou adaptaci, či si od ní dokonce něco přečíst, protože by se z mé strany zřejmě jednalo o duševní masochismus... (09.10.2013)

Z pohledu někoho, kdo knihu četl, hlásím, že toto bylo skutečně peklo. Taky předem říkám, že Na větrné hůrce se mi v tištěné podobě líbilo opravdu velmi. Ke každé postavě jsem si vybudovala nějaký vztah a utřídila si názor na děj. Heathcliffa jsem jakožto prvního hlavního hrdinu opravdu upřímně nenáviděla a přála jsem mu velmi brzkou smrt. Ne však ve filmu. Pro mě bylo těch 100 minut asi takových, jako kdyby knihu někdo vzal, náhodně vytrhal listy a ze zbytku posléze vytvořil scénář. A myslím si, že pokud někdo knihu nečetl, nevěděl pravděpodobně, která bije. Asi dám šanci ještě jiným zpracováním, takhle si totiž představuji znásilnění příběhu. (01.08.2014)