Bouřlivé výšiny

Viděno z nutnosti kvůli škole, ale na ty tři hvězdy to tak dá. Ač tyhle dramatický love story fakt dost nesnáším a už jen z principu, že jsou všechny postavy v originále napsané tak debilní, bych to nejradši neviděla, ale herecky je to slušné, exteriéry jsou autentické a atmosféra hustá, že by se dala krájet. Ralp Fiennes tady navíc předvádí opravdu uhrančivý výkon. (02.08.2019)

Tak tohle fakt ne... Prostě se omlouvám všem, kterým se to líbilo, a hvězdičkovali o sto šest (a že jich tady je pěkná řádka) ale mně se to nezamlouvalo vůbec. Poprve jsem to viděla už před dvaceti lety a k dnešku si pamatovala jen to, jak strašlivě se mi to (už tenkrát) nelíbilo a že v tom hrál můj tehdejší oblíbenec Jonathan Firth (v tv totiž ve stejné době běžel Covington Cross a mimochodem i dnes konstatuju, že vcelku slušně, teda na těch pár minut, co v tom byl). Pocit, bohužel, přetrval, je stejný i ze zhlédnutí dnešního, znovu se mi to nelíbilo, mám ráda věci hezké a romantické, nikoli ponuré a plné děsů, zloby a nočních můr a sebelásky (protože lásky v tom nebylo ani, co by se za nehet vešlo), toho si člověk v životě užije dost a dost, tak proč bych na to, do Prčic(e) měla koukat ve filmech a číst o tom v knihách? A když už bych o to stála tak, ať už je to aspoň ze života a ne výplod něčí (choré) fantazie, nevidím na tom nic ani pěkného ani zajímavého, snad jen herecké obsazení a že děj započal v určitém okamžiku autorkou vyprávěného příběhu a na konci se do téhož zase vrátil, aby byl příběh dokončen uplně. A nikdo mi nevymluví, že autorka předlohy Emily Brontë byla, s prominutím, divná (i když náměty pro své romány prý čerpala ze života) a doufám, že už mě nikdy nenapadne se podívat na nějakou jinou adaptaci, či si od ní dokonce něco přečíst, protože by se z mé strany zřejmě jednalo o duševní masochismus... (09.10.2013)

Temně romantická Větrná hůrka Emily Brontëové mne v pubertě nevratně zasáhla. Tohle zpracování je sice kapku sterilní, ale v některých dotecích, jako ve scénách s Katčiným zjevením nebo Heatcliffovou kletbou, má ty správné hororové grády. A to především díky nádhernému soundtracku Riuychiho Sakamota, který dokonale vystihl tu neředěnou osudovost, melancholii i mrazivé závany ze záhrobí. Heatcliffem mého srdce sice zůstal mladý Timothy Dalton, ale Ralph Fiennes prostě Heatcliffem je. (23.04.2017)

Z pohledu někoho, kdo knihu četl, hlásím, že toto bylo skutečně peklo. Taky předem říkám, že Na větrné hůrce se mi v tištěné podobě líbilo opravdu velmi. Ke každé postavě jsem si vybudovala nějaký vztah a utřídila si názor na děj. Heathcliffa jsem jakožto prvního hlavního hrdinu opravdu upřímně nenáviděla a přála jsem mu velmi brzkou smrt. Ne však ve filmu. Pro mě bylo těch 100 minut asi takových, jako kdyby knihu někdo vzal, náhodně vytrhal listy a ze zbytku posléze vytvořil scénář. A myslím si, že pokud někdo knihu nečetl, nevěděl pravděpodobně, která bije. Asi dám šanci ještě jiným zpracováním, takhle si totiž představuji znásilnění příběhu. (01.08.2014)

Přes patetické dialogy, věčnou bouři na území britského království, ponurou atmosféru sídla jsem se nedokázal vnořit do děje. Byl-li tam. Jen jedna věc mě zaujala. Hloupý lord si přitáhne domů cikána ve víře, že z něj udělá malé lordstvo. O to se pokusilo mnoho lidí a nikomu to nevyšlo. Pak tam zazní věta, že cikán nešťastně zahynul. Upil se k smrti z nešťastné lásky. První části věty zcela věřím, druhé už nikoliv.Fiennes je výborný herec, tady mě přehráváním a zajímavými obličeji nijak neuchvátil. (11.09.2012)