Garderobiér

Poctivej britskej teatrální opus a oslava herectví a Shakespeara. Někdy je to legrace, jindy je to k pláči. Celkově ale přináší výborné herecké výkony a poctu všem hercům v tehdejší Británii. Nepřišlo mi to zlé, ale že bych z toho nadšením skákal do dvou a půl metrové výšky, to se také říct nedá. Je to klasickej anglickej příběh se všemi těmi klady, ale i zápory ostrovního státu. (24.12.2014)

Fantazie. Finneyho výkon se u mě zapisuje mezi nejlepší, jaké jsem měl tu čest vidět. Právě jeho (a Courtenayův) festival herectví způsobil, že jsem byl po celý film schopen pouze zírat s otevřenou pusou a pokoušet se absorbovat nepopsatelnou sílu vycházející z každé scény, každého dialogu. Právě Finney, coby Sir, pak divákovi zprostředkovává absolutní dramatičnost, která si vypomáhá neokoukatelným shakespearovským prostředím, nesmrtelnými replikami a zejména pak maskou krále Leara, která o to víc zvýrazňuje Finneyův projev. Důkaz, že k dokonalému filmu stačí "málo". Zajímavý scénář a špičkoví herci. (P.S. Nutno vidět v originále!) (04.12.2010)

Jeden z těch případů, kdy stačí kvalitní divadelní předloha, dva skvělí herci a výborný film je na světě. Albert Finney a Tom Courtenay podávají naprosto bezkonkurenční výkony, ovšem každý tak trochu na jiný způsob. Finneyho Sir nabízí více možností herecké exhibice díky emočním změnám jak na horské dráze, kdy v řádu desítek vteřin přechází z depresivního útlumu do až dětinského nadšení. Navíc není ani zdaleka poznat, že hraje postavu asi o 20 let starší (k čemuž pochopitelně pomáhají masky). Courtenay za ním rozhodně nezaostává, byť se ze zdejších komentářů může zdát, že je trochu ve Finneyho stínu. Garderobiér Norman je naprosto detailně vykreslenou postavou, kterou její představitel měl v malíčku díky předcházejícím představením v divadle. Na první pohled může díky homosexualitě působit jako komická figurka, ale karikatuře se Courtenayovi (a stejně tak Václavu Postráneckému v českém dabingu) podařilo na míle daleko vyhnout. Po celou dobu v sobě skrývá svůj obdiv a lásku k Sirovi, aby v závěrečné scéně jeho emoce povolily. Ze všech scén se asi i mně zůstane v paměti tvorba bouřky při představení, i když mi vůbec nepřišla tak komická. Díky opravdu výtečně napsanému textu a oběma pánům v hlavních rolích si takřka ani nevšimnete, že většina filmu se odehrává v Sirově šatně. "Má paměť je jako policajt. Když ji potřebujete tak ne a ne přijít." 100% (18.04.2011)

Šokující poznání, že při současných komediích se můj smích podobá vynucenému skřehotání a u třicet let starého dramatu se doopravdy směju, vede k neomylnému svědectví o brilantním, téměř vyhynulém herectví na malém prostoru, jehož užaslým divákem jsem měla štěstí se stát. Poklona Shakespearovi, hercům i neviditelnému soukolí zákulisních profesí má jediného jmenovatele - lásku k divadlu, která každý rutinní úkon povyšuje na umění - jen sledovat samotné líčení krále Leara byla slast, v kombinaci s dialogy a asynchronním splýváním garderobiéra a herce trojnásobná. A jelikož má láska mnoho podob i mnoho projevů, neděste se, když těsně po vaší smrti někdo blízký prohlásí, že jste byl starej, sobeckej a hnusnej parchant, vyrovnává se tak se svou bolestí, protože vás přese všechno miloval... (21.05.2013)

Garderobiér je film, v ktorom je skutočnou hlavnou postavou garderobiér. Spomínam to preto, lebo ak by bol hlavnou postavou Sir a bolo by mu venovaného viac priestoru, asi by mal vďaka jeho neznesiteľnosti film nižšie hodnotenia. Príbeh o zvláštnom, loajálnom priateľstve, kde jeden dáva a druhý iba berie, sa tak viac zameriava na toho, kto dáva. Aj ten má svoje muchy, ale má aj skutočný charakter. V kinematografii málo frekventovaná téma divadelného zákulisia, takže za oživenie 80%. (11.10.2012)