La Tarentule au ventre noir
The Black Belly of the Tarantula
The Black Belly of the Tarantula
Režie:
Paolo CavaraScénář:
Lucile LaksKamera:
Marcello GattiHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Giancarlo Giannini, Claudine Auger, Barbara Bouchet, Rossella Falk, Annabella Incontrera, Silvano Tranquilli, Barbara Bach, Stefania Sandrelli (více)Obsahy(1)
Inspektor Tellini (Giancarlo Giannini) pátrá po maskovaném sériovém vrahovi, který zabijí modelky jednoho módního ateliéru. Stejně jako zabíjí černé vosy své odvěké nepřátele tarantule, tak tento vrah modelky nejdříve paralyzuje a poté jim rozpáře břicho. Vyšetřování zavádí Telliniho do lázní, se kterými mají všechny oběti určitou spojitost. (Chatterer)
(více)Videa (1)
Recenze (33)
Umíte si představit situaci, že s někým vedete obšírnou konverzaci, zdárně chňápete význam všeho, co do vás druhá strana hustí, protože nejste žádnej blbec a v hlavě prostě tu průměrnou slovní zásobu máte, když najednou bum, podlomí se vám kolena, jelikož v rozhovoru někdo řekne giallo a vy netušíte která bije? Jo, možný je cokoliv, rozumbradů je všude dost, takže není od věci jejich řady doplnit a předcházet tak společenskému znemožnění. S klidným svědomím tak mohu všem hltačům tohohle žánru napsat, že na mě už jste krátký, neboť já mám povinnou návštěvu v těchhle neklidných vodách čerstvě za sebou. Klika, že Tarantola nejspíš obsahuje všechny potřebné ingredience, které bych měl znát, tedy kozy venku, pěkné baby, něco rozlitého kečupu, lehce depresivní kameru, šílený soundtrack (promiň, Ennio) a vraha, který překvapivě není zahradníkem .. tudíž jsem po dnešku poučen a dělám rovnou giallu pápá, protože mi to jednou bohatě stačilo .. ()
Velmi nadstandardní kousek , který diváka udrží v pozoru především díky skvělým vraždám krásných žen a tentokrát velmi zlověstné Morriconeho muzice. Zápletka není nijak geniální a rozuzlení mohlo být nápaditější ale dobová atmosféra a giallo trademarky fungují na jedničku tak není důvod tarantuly nedoporučit a nepokochat se další kvalitní Italskou záležitostí. ()
Slušné, ale nevybočující giallo. A už mi připadají všechny docela na jedno brdo. Alespoň ty tradičně pojaté. Záhadný vrah ze kterého vidíme vždy jenom rukavice a bodnou zbraň plus zezadu kabát s čepicí/kloboukem, krvavá vražda, vyšetřování, další rukavice a vražda, další vyšetřování, postupné ohrožení detektiva a jeho blízkých, vyvrcholení se snahou je v poslední minutě zachránit a vraha odhalit. Pokaždé podobná atmosféra a zvláštní matoucí vlastnosti vraha. Jen vizuál občas vybočí, že je vytříbenější jako třeba u Argenta. V tomto opusu je navíc akorat více nahoty a krásné ženy. Především tedy ze začátku. Úvodní titulková scéna s masáží za tónů svůdné Morriconeho hudby je jeho nejlepším momentem. ()
Průměrné giallo s pěknou kamerou, jako vždy kvalitní Morriconeho hudbou, chytlavým úvodním erotickým songem a Barbarou Bach, co se ale snímkem jen míhá. Samotný název mě nalákal na něco hodně temného, což se nakonec nekonalo. Místo černých rukavic gumové, jehla, nůž...červené šaty, červené auto, červená držátka u vozíků, červená poštovní schránka a ....a samozřejmě krev. Vraždy jsou rozkošné, leč napínavé scény příliš krátké. Proč udělali tvůrci z inspektora neschopnýho moulu, těžko říci...ale naběhal se s ostatními, to se musí nechat. Co mi však vadilo nejvíce, byl souboj pavouka s hrabalkou! Hrabalkou, jo? Hm, tak to byla obyčejná včela! Hlavně že měli jako poradce odborníka na hmyz... ()
Slušné giallo, které ještě nestálo na přemíře zobrazování explicitních scén. Příběh se od ostatních žlutých kriminálek nijak neliší, snad kromě vraha, který ženské oběti nejprve paralyzuje jehlou a následně dodělává nožem. Bohužel tahle procedura je docela nevyužitá, mrtvol taky není moc a identita "tajemného" vraha je jasná od prvních minut. Naštěstí je tu sympatický detektiv, podmanivá hudba veterána Morriconneho, několik nahých dam, prohraný souboj tarantule s vosou hrabalkou a příkladná ukázka toho, jak se díky pavoukům dá úspěšně pašovat heroin... ()
Reklama