V sobotu večer, v neděli ráno

V rámci víkendového JitkaFestu konaného pro mé nejbližší u příležitosti mých narozenin jsme si po sobě kromě dalších snímků pustili dva rané filmy velkých režisérů, Kes (1969) Kena Loache a tenhle časný snímek Karla Reisze. Oba zachycují stejnou rozervanost některých a rezignovanost mnohých v ubíjející pracovně-ekonomické mašinerii, a bezvýchodnost, s níž v něm lidé rozvrhují své životy. Jen každý to pojímá z jiného úhlu pohledu a výborně se tak doplňují. Zatímco Kes je pomalé, klidně a zblízka snímané drama pracující odvážně s civilností a autenticitou (více v mém komentáři zde), tenhle film postihuje základní beznaděj v minimalistické, až etudní zkratce s jemně cizelovaným humorem. *** (JitkaFest, rezidence B12). (23.01.2022)

Alberta Finneyho som si vždy ctil ako pána Herca. Saturday night, sunday morning možno nie je jeho najlepším filmom, no rebelského chuligána Arthura Seatona stvárnil perfektne. Film samotný má dobrú pohodovú atmosféru, podporenú akurátnym výberom hudby, no i napriek priaznivej stopáži miestami pomerne nudil. Rád by som si prečítal predlohu. (24.10.2013)

Jednoznačným plusem je nejednoznačnost. Žádní chudáci dělníci a proti nim zlí vykořisťovatelé, jako tomu bývá třeba v Kazanových filmech. Co si budeme povídat, Arthur si dostat do držky zasloužil, prestože je mi svým anarchistickým postojem docela sympatický. Jinak ale bohužel nemám, co pochválit. Obyčejný příběh o obyčejných lidech je na můj vkus trochu moc.. no, obyčejný.. (31.08.2011)

Zdá se, že ne každý v tom vidí vrchol britského realismu 60-tých let, je fakt, že hrdina v podání (skutečně výborného !!) Alberta Finneyho je svým způsobem nesympatický, ale já mám právě tento kousek nejraději. Navíc je poučné vidět, jak se nakonec všichni ti rozhněvaní mladí muži ohlédnou, vychládnou a rezignovaně přijmou maloměstký život, kterým tak hlasitě pohrdali. (18.11.2008)

Jeden z názorných příkladů britského hnutí New Cinema, ve kterém jsou patrné mnohé charakteristické prvky filmů této doby - mladý rebel z dělnické třídy v hlavní roli, který se snaží vzepřít společnosti, kterou zřetelně opovrhuje, přičemž se to vše neobejde bez trošky násilí a silných slov. Ve výsledku mě tento snímek příliš nezaujal - abych řekl pravdu, tak jsem ho spíše bral jako učebnicový příklad britské "nové vlny". Zkrátka jeden z mnoha filmů, který i přes svojí hodnotu šel mimo mé divácké obzory. (18.07.2015)