V sobotu večer, v neděli ráno

Albert Finney bol kedysi veľký frajer. Baby v meste sa oňho mohli roztrhať a navyše má svojský zmysel pre humor. Teda jeho postava v tomto filme. Typickejší britský film si ani neviem predstaviť. Ošarpané domy, fabriky, šeď, nič moc interiéry. No a puby s pivom bez peny do plna. Kombinácia neorealizmu a amerických drám s rozorvanými mladíkmi hranými Deanom, Newmanom a Brandom. Zasadená do špecifického britského prostredia. Presne takto mi to vyhovuje. (10.11.2014)

Jednoznačným plusem je nejednoznačnost. Žádní chudáci dělníci a proti nim zlí vykořisťovatelé, jako tomu bývá třeba v Kazanových filmech. Co si budeme povídat, Arthur si dostat do držky zasloužil, prestože je mi svým anarchistickým postojem docela sympatický. Jinak ale bohužel nemám, co pochválit. Obyčejný příběh o obyčejných lidech je na můj vkus trochu moc.. no, obyčejný.. (31.08.2011)

Černobílé realistické drama z převážně víkendových prožitků jednoho pohledného drzého antihrdiny bez skrupulí - mladého dělníka rozhněvaného na stereotyp obyčejného života. Filmové zamyšlení, jak dlouho si lze beztrestně užívat bezstarostného mládenectví (pivní dýchánky v hospodách, cizí vdaná žena, hezká mladá dívka, rybaření, pouťová zábava -"a všechno ostatní je propaganda") a zda nakonec i na lehkovážného mladíka nedolehne zodpovědnost a plánování rodinného života. Jenže - je to filmová novela bez výraznější katarze, napětí a jen s málem vznikajících emocí. Tak to prostě chodí. Dobrý, ale ne příliš příjemný film jen zobrazuje obecně známou životní situaci mnoha dvacátníků a nic zvláštního podle mne nepřidává. Přesto podotýkám, že snímek vyhrál v roce 1961 cenu Britské Akademie BAFTA za nejlepší britský film. (01.04.2009)

Jedno z prvních přenesení rozzuřenosti mladých Angličanů z knih do filmu již nemá stejnou údernost jako jiná sociální dramata z doby dřívější (V přístavu) nebo pozdější (Accattone). Reiszův portrét jednoho příliš hrdého příslušníka dělnické třídy při svém neidylizujícím, odměřeném rámování nedokáže dost sugestivně zprostředkovat vztek, který hrdina vůči starší (a vládnoucí) generaci pociťuje. Působivější je v tomto směru Schormovo drama Každý den odvahu, které je „down-to-earth“ ve více významech než Reiszův film, ačkoli stejně jako on nadřazuje dramatizaci pouhé observaci (takže nelze mluvit o bezprostřednosti vlastní stylu cinéma-vérité). S ohledem na konzervativní britskou kulturu je ale přesto třeba docenit odvahu ukázat chování několika frustrovaných, nezodpovědných, konvencemi opovrhujících a opovážlivou živočišnost projevujících floutků (Arthur do sebe často hází jídlo nebo lije pivo a neomezuje se ani v oblasti sexu) bez odsuzování, resp. bez zaujetí jednoznačného morálního stanoviska. Kontroverze ve své době vzbudil také nespisovný slovník postav nebo téma potratu (pobouřenější byli paradoxně američtí cenzoři), což ve výsledku dělá z V sobotu večer, v neděli ráno zejména historicky cenný lakmusový papírek nálad společnosti, ve které se schylovalo k bouřlivým změnám. 75% Zajímavé komentáře: sportovec, ScarPoul (16.03.2014)

Jeden z názorných příkladů britského hnutí New Cinema, ve kterém jsou patrné mnohé charakteristické prvky filmů této doby - mladý rebel z dělnické třídy v hlavní roli, který se snaží vzepřít společnosti, kterou zřetelně opovrhuje, přičemž se to vše neobejde bez trošky násilí a silných slov. Ve výsledku mě tento snímek příliš nezaujal - abych řekl pravdu, tak jsem ho spíše bral jako učebnicový příklad britské "nové vlny". Zkrátka jeden z mnoha filmů, který i přes svojí hodnotu šel mimo mé divácké obzory. (18.07.2015)