Longlegs

Zámořský hype je přece jen trochu nadsazený, Longlegs se totiž primárně skládá ze spousty dobrých prvků, které ale dohromady už tak oslnivé nejsou. Osgood Perkins sází hlavně na atmosféru, která je skutečně parádní, a práce s hudbou, ruchy či kamerovými kompozicemi je evidentně velmi promyšlená. Díky tomu se daří budovat napětí i ve scénách, které jinak vyšumí poněkud do prázdna, a těch je zde bohužel docela hodně. Jen těžko se zbavuje dojmu, že spousta náznaků existuje pouze samoúčelně, k podpoře hutnosti dané scény, celku však mnoho nepřináší. S tím souvisí i nepříliš uspokojivý příběh, který se sice tváří detektivně, v jádru však zůstává nadpřirozeným hororem, jemuž je třeba jít velmi naproti; a smířit se tak třeba s tím, že něco je vysvětleno doslovně a polopaticky, k zodpovězení jiných otázek nám však jsou důležité části skládačky zamlčeny. V podobně neurčitých prvních dojmech se to těžko popisuje, klíčovou informací je však to, že jde o formálně velmi působivý kousek, nad kterým jde hodně brblat – v dobrém i zlém. (16.08.2024)

Je celkem zhovadilost srovnávat tohle béčkoidní šméčko s vrcholy žánru jako Sedm nebo Mlčení jehňátek. Stejná kravina je tvrdit, že Cage hrající a vřeštící identicky jako v 50 filmech za posledních 10 let (i když je tentokrát pro změnu maskovanej za starou bábu) "hraje" ve filmu hlavní roli. *** pouze díky celkem ucházející ústřední dvojici (Monro a Underwood) a radši si spravit náladu s podobně promarněnou příležitostí To Catch a Killer, kde ústřední dvojice (Woodley a Mendelsohn) zanechala o poznání silnější a dlouhodobější dojem (o o nesrovnatelně zajímavějším hlavním záporákovi ani nemluvě). (08.08.2024)

Mě to připadalo jako Béčkový Satanistický film z 80let. Mlčení jehňátek to mělo trochu napodobit což se nepovedlo - autistická Maika Monroe.  Dusná atmosféra, pomalé tempo a ďábelský Nicolas Cage mě moc neoslovil... Jedna slečna v zadní řadě při promítání povídala je to parodie na Satanistické filmy. ... :-) (13.08.2024)

// Čím dýl nad tím přemýšlím, tím víc se mi to líbilo. Stojí to hodně na hlavní postavě, která je naštěstí nejen dobře zahraná, ale i parádně napsaná a konceptově zajímavá. Příběh je osekaný jenom na to nejdůležitější, a tak dostávají prostor hrátky s kamerou i zvukem, budování atmosféry, teasování záporáka (který je následně krásně vyšinutý i ďábelský zároveň) a nějaké ty lekačky. Samozřejmě nechybí ani poctivý procedurální momenty, který z toho ve finále dělají především detektivní story, byť s hororovými prvky a notnou dávkou satanismu, který vyžaduje nějakou tu vlastní interpretaci zla okolo. Vlastně je to víc Deliver Us from Evil než třeba Se7en nebo Silence of the Lambs, akorát promyšlenější v detailech a precizněji natočené, i když za cenu silnějších raw emocí. V rámci žánru vynikající příspěvek, kéž bychom takové dostávali častěji. 8/10 (13.08.2024)

Hail Satan! Osgood Perkins servíruje hutný divácký prožitek pro všechny, kteří jsou ochotni vystoupit ze své komfortní zóny a nechat se na 101 minut vtáhnout do ďábelsky nepříjemných vod zla, zmaru a zhouby. Jestli Longlegs v něčem exceluje, tak je to právě ta zlověstná a depresivně sžíravá atmosféra, která se vyvalí hned z prvního záběru a odezní až se závěrečnými titulky. Film nenabízí jedinou scénu, kde by trošku ubral na své tíživosti – místy se možná potěšeně zasmějete nad několika kreacemi fenomenálního Nica Cage, ale nikdy to nepřesáhne míru, kdy by tím film tratil na své dusivosti. Perkins stvrdil své místo mezi nejzajímavějšími žánrovými tvůrci současnosti – jeho hlavním umem je mistrovská práce s atmosférou a mizanscénou, která mezi běžnou žánrovou nabídkou zcela vyčnívá. BTW: Neon si zaslouží potlesk za geniální marketingovou kampaň, díky které zaslouženě sklidil ovoce – povedlo se jim chytře cílenou reklamou udělat z Longlegs hororovou událost roku. Někteří budou z výsledného produktu zklamáni, to už je úskalí overhypu, ale já to vždy beru trošku s rezervou a nakonec jsem velmi spokojen s tím, co bylo doručeno na plátna kin. (07.08.2024)