Ukrást Rembrandta

Těžký život v Dánsku. Alespoň tenhle výběr mužských hrdinů je dost tristní. Mají sice skvělé nápady, jak si užít život, hlavně ne prací, ale pak to provedení je k zaplakání. Na druhou stranu jsou sice na sebe drsní, jsou však lidskí. Je to příběh z malého města. Lidé, kteří mají své zkušenosti se zákonem, se snaží přežívat ze dne na den, zorganizovat si svůj malý život co nejpohodlněji, ale sní o tom, jak přijít k velkým penězům. Jsou něšťastní ze svého života, ale nemíní s tím nic udělat. Jejich protikladem je Mickova (Lars Brygmann) přítelkyně Trine (Sonja Richter), která studuje a nechce už zatěžovat svůj život špatnými, i když jednoduchými řešeními. Připomnělo mi to filmy Akiho Kaurismakiho nebo Jima Jarmusche. (03.11.2014)

Dánska krimikomédia z roku 2003, ktorú režíroval Jannik Johansen, nás zavedie do mestečka v Dánsku, keď si členovia rodinného klanu zlodejíčkov podávajú kľučku vo väzení. Po pár rokoch sa zarputilý a inteligentný zlodej šrotu Mick (Lars Brygmann) opäť vracia k svojej milej Trine (Sonja Richter), stretáva s parťákom Kennom (Nikolaj Coster-Waldau), ktorý nemá ďaleko k problémom a dlhom. Syn Micka, mladý Tom (Jakob Cedergren) sa snaží pretĺkať životom podľa svojho vkusu, avšak na jednu akciu sa rozhodne spojiť sily s otcom. Štvorčlennú skupinu dopĺňa Jimmy (Nicolas Bro), ktorý potrebuje peniaze na počítač a vie o pánovi, ktorý chce kúpiť bezcenný obraz svojej prapríbuznej, čo visí v miestnom múzeu. Avšak, chybička sa vkradla do jednoduchého plánu a 15miliónový originál Rembrandta (obraz tesne vedľa plánovaného lupu) mení majiteľa a s cenou rastie záujem nielen polície, ale i podsvetia. Vydrží dôvera partnerov a už aj tak krehké rodinné putá otca a syna? Príjemná jednoduchá komédia európskej produkcie na spestrenie pekného večera, žiadny prevrat, ale niet sa za čo hanbiť. (11.04.2012)

Poměrně příjemný a svižný film se netají inspirací tarantinovskou školou, filmy s nešikovnými a poťouchlými zlodějíčky (Sbal prachy a vypadni) či domácí dánskou tradicí (V Číně jedí psy). Celý řídký narativ nese na bedrech jediný gag – nechtěná krádež Rembrandtovy Dámy s karafiátem. Tři generace zlodějů v rodině (podobná famílie je k vidění snad jen v Kmotrovi a jehom pokračováních) a jejich kumpáni jsou postaveni před problém nevídaných rozměrů – pokusit se nějak někomu Rembrandta udat… Někteří v průběhu času zjistí, že Rembrandt nebyl americký basketbalista, někteří dokonce objeví nevšední krásu jeho pláten… (12.10.2006)

No tak jsem chtěl zase jednou udělat mé duši dobře a půjčit si ryze neamerický film a narazil jsem bohužel na "americkej" akční film z Dánska. Proč? Proč se tak strašně snaží bejt co nejblíž Hollywoodu, možná kdyby to natočili po svém, lépe by se na to koukalo. Takhle jsem vyhodil 35 korun a příště si budu daleko lépe vybírat. (03.02.2006)

Nenudil som sa, ale netreba ísť do prehnaných očakávaní, toto nie je žiadny Guy Ritchie. Filmu je kdečo vyčítané a ja sa nebudem hádať, ale bavila ma tá skupinka kriminálnikov. Vezmite si len podarenú rodinku, kde jablko nepadlo ďaleko od stromu už niekoľko generácií a je vzácne, aby si všetci traja sadli za jeden stôl. Človek sa ale nemôže diviť, lebo moc rozumu chlapi nepobrali. Jediné čo som nepobral ja, je zvrat s obrazom pod posteľou. Koľko tých malieb napokon bolo? Keby som stretol scenáristu, tiež sa ho spýtam, ako napokon skončil ten zadlžený gemblér. Pán s perom totiž nepochopiteľne uprednostnil patetické sa lúčenie pred mafiánskou inventúrou. (27.01.2024)