Hráč

Nesmírně vtahující satirický neo-noir a zřejmě to nejupřímnější zrcadlo, jaké kdy Hollywood sám sobě nastavil. Nehorázně úžasná je už úvodní osmiminutovka na jeden záběr, kdy se nám před očima jednak zhmotňuje filmové studio s důrazem na představování nových scénářů před producentem, jednak se začíná pomalu odvíjet příběh kolem výhružných dopisů, jednak se otevřeně naráží na slavné dlouhé záběry v dějinách filmu - jen tím se okamžitě stanovuje tempo a tematický rozsah celého filmu. Je to jako typicky nehollywoodský příběh, bloudící zdánlivě nesouvisejícími uličkami a dávající na odiv vlastní sebeuvědomělost, a zároveň jako klasický love-letter filmovému průmyslu, v jehož pokrytectví se skrývá nevysvětlitelná vášeň. Závěr se dá interpretovat různě a rozhodně má daleko ke standardně uzavřenému rámci - záměry Altmana a Tolkina ovšem naplňuje bezpochyby dokonale a hlavně cinefilům přináší podobné ironické uspokojení, jaké v emocionální formě nabídl Wilderův Sunset Boulevard. 90% (30.11.2020)

Hráč je sice velmi zajímavý svým pohledem do zákulisí Hollywoodu, nicméně bych měl výhrady k dokonalosti jeho scénáře a také ke zpracování. Popravdě řečeno, největším tahákem na tomto snímku je nejspíše rekordní množství hvězd v jednom filmu, z nichž ovšem většina z nich dostane prostor počítaný spíše ve vteřinách, než v minutách. Robert Altman je zkrátka trochu svérázný režisér a žádný z jeho filmů se nedá ani jednoznačně odsoudit, ale ani jednoznačně pochválit. (26.12.2002)

Posledny ´velky´altmanov film ironicky kritizujuci eru noveho hollywoodu s genialnou uvodnou oseminutovou scenou bez strihu, ktoru neskor parafrazoval a mozno este lepsie natocil mitsuo yanagimachi v who is camus anyway (vcitane ´rekurzivnych´ dialogov dvoch postav komentujucich filmy s maximalnymi dlzkami scen bez strihov) (09.04.2007)

Film má v sebe zaujímavé prvky, ktoré si len tak človek nevšimne. Jedná sa o veci súvisiace s kontextnom napr. záber na obraz z filmu M, alebo Hitchcockov obraz na stene, filmový "trhák" s Robberts a Willisom, narážka na film Sunset Boulvard atď. Čiže tieto fragmenty mi prišli zaujímavé a veľmi ma to bavilo pozerať, tak isto aj dlhé zábery bez prestrihu a postupne sa meniacu tvár Tima Robbinsa. Pomaly naberal na grády, avšak ten postup bol na dĺžku filmu veľmi pomaly a preto na vyvrcholenie nezostával už čas, skončilo to veľmi biedne a neuspokojivo. Niečo chcel režisér ukončením filmu o hollywoode povedať, ale ja asi neviem, či som to správne pochopil, niečo s etikou vo svete Hollywoodu, ale mňa to neuspokojilo. Osobne nerozumiem nominácií na oscara za scenár, nakoľko bol pomerne plytký a jednoduchý, bez waw efektu. Niečo, čo film však veľmi dobre zachytil je pochmúrnu dobu Hollywoodu v štýle 50 rokov. Teda, aspoň ja som mal z toho taký film noirovský pocit, Ale to už nieje vec scenáru ale réžie, kamery, strihu atď. (03.12.2019)

Rýchlo kurz panoptika tovární na zábavu, podaný formou, ktorej sa zároveň schuti a inteligentne vysmieva. No dokonca som to zvládol len s 14timy slovami, a teraz vysvetlit to 5* hodnotenie, to je mi ale Faux pas:) "Keď mi niekto dokáže povedať myšlienku filmu v 25 a menej slovách, bude to určite dobrý film". Steven Spielberg 4,5* (22.05.2008)