Sladký čas Kalimagdory

V rámci cyklů našich cyklů, které jsme dosud schopni vnímat - denní, roční životní - je tu zvýrazněn pohyb rokem jako pohyb životem, i když by totéž šlo vyjádřit i v rámci jednoho dne - navíc z pozice diváka je to jen hodina a půl. V tomto smyslu je film dobře zvládnutý, je nápaditý, a po padesáti letech (nejspíš díky své experimentální povaze) dosud svěží. Pozn: V paměti z konce šedesátých mi zůstalo jen to, že je také eroticky odvážný. Pozn. 2: Ano, na konci roku je starý, ale také tlusý, aby mohl hibernovat a na jaře se obnovit - v mém věku už to cítím nějak podobně. (09.11.2018)

Experimentálně laděný snímek, kterému dominuje poetický duch surrealistických šedesátých let. Mladý hrdina Jonáš (Rudiger Bahr, skvěle namluven Ivanem Mistríkem) se během čtvero ročních období mění od rozverného dítěte až po nevrlého a spánkem unaveného člověka. Symbolika v tomhle ohledu je podobenstvím života samého. Zvláštní obrazy, erotická atmosféra, hravá a velmi nápaditá kamera. Film vznikl v koprodukci s tehdejším Západním Německem, děj je však metaforicky situován kamkoliv. Předloha byla napsána podle knihy Jana Weisse Spáč ve zvěrokruhu, kterou si musím brzy sehnat. Škoda, že režisér Leopold Lahola brzy po natáčení zemřel ve věku 49 let, moc by mě zajímala jeho další tvorba. Pěknou roli zde má Magda Vašáryová, jejíž krása je stejná jako u Markety, kterou dotočila o rok dříve. Všechno tohle je pak zabaleno do komfortního, barvami hýřícího vizuálu, u kterého bych šedesátá léta nehádal ani náhodou. (02.06.2021)

„Miluji dveře. Každé vedou jinam a netuším, co je za nimi." Neřekl bych fantasy, jelikož magie zde není. Což ale neznamená, že samotný snímek není magický. Jde spíše o podobenství. Poetický příběh, v němž mladý muž Jonáš prochází ročními obdobími tak, jako člověk od narození prochází jednotlivými životními etapami. A když přijde stáří, podzim života, je čas najít si místo k dlouhému a nerušenému spánku. Hravost, barvy, život, vášeň, ale i vztek, zadumanost, nevrlost. Jedna z nejpůvabnějších scén se odehraje pod stolem a asi nejlepší je jaro, kdy ztřeštěné Jonášovo chování nemá hranice. A tichá zima v horách s útulnou chalupou je jako medvědí brloh, kde lze odpočívat až do jara. Ostatně Jonáš nezestárnul ani o chlup, ale vytvořil si patřičné tukové zásoby jako medvěd, aby zimu ve zdraví přežil... (06.05.2021)

Prvých 15 minút zaujímavých a hravých. Bol som neuveriteľne natešený, že uvidím niečo nové a krásne - minimálne formálna stránka a načrtnutie príbehu tomu nasvedčovali. Posledných 5 minút s príchodom Magdy Vášáryovej je nádherných a poetických. Až mi bolo ľúto že jej vo filme nebolo viac. A zvyšok? Zvyšok je zlepenec scén, situácií a póz, ktoré ma unavovali a znechucovali. Hlavný hrdina nebol natoľko charizmatický aby utiahol celý film a snaha o nejakú psychológiu sa tiež nekonala. Nečítal som knihu, takže neviem posúdiť do akej miery je to film Laholu a do akej Weissa, ale pravdou je, že ma film dosť sklamal. Slovenské filmy na prelome 60 a 70 rokov mi prídu strašne neúprimné. Bez duše a bez emocionálnej hĺbky. Možno že je to len mnou, ale pre takého filmy som nikdy nemal pochopenie a asi ani mať nebudem. Najviac ma mrzí, že to naozaj vyzeralo zo začiatku pekne. (04.06.2012)

Grotesktný príbeh mladého muža, ktorý žije podľa ročných období. Originálny námet má však v tretej štvrtine problémy, našťastie dokáže dobehnúť do úspešného konca. Laholovi ( premiéry sa nedočkal, zomrel počas dokončovacích prác ) sa podaril natočiť film plný rozmarnej utópie podporený lyrikou aj vďaka talentu nemeckého televízneho a divadelného herca Rüdigera Bahra ( dabing Ivan Mistrík ? ). Nemecká koprodukcia je na filme poznať vďaka reáliam, v ktorých sa natáčalo. (13.07.2018)