Kaleidoskop

Z väčšej časti sa mi príbeh páčil, ale náhodné prehrávanie epizód, ktoré bolo háčikom Netflixu, podľa mňa nefungovalo. Osobne mám pocit, že by som dal viac hviezdičiek a bol by som investoval do postáv a príbehu, keby sa odvíjal na základe časovej osi. Vo všeobecnosti nie som fanúšikom seriálov, ktoré využívajú flashbacky a pri epizódach prehrávaných v nelineárnom poradí mi to miestami pripadalo zmätené. Napriek tomu boli postavy dobre vykreslené a herecké obsadenie odviedlo skvelú prácu. Záverečná epizóda ( ktorá je pre všetkých rovnaká) uzavrela veľa medzier v príbehu a bola uspokojivým ukončením limitovaného seriálu. (12.01.2023)

Těžko říct, jaký vliv má náhodné řázení dílů na Netflixu na vnímání příběhu nebo či je to čistě marketingový bullshit - ruku na srdce, v tomto případě je to vlastně tak nějak zbytečné. Celkový dojem tu srážela spousta nesympatických postav a jejich často nelogické chování - jednu chvíli jsou prezentováni jako tým snů, ale je to očividně časovaná bomba - jak v tohle mohl "geniální zločinec" věřit? Ale jinak to byla celkem zábava a dobrá jednohubka s pár fajn zvraty. 3* (26.01.2023)

Vyzkoušené zlodějské téma, které mohlo být lépe podané. Překvapuje mě, že je to z USA. Tipoval jsem spíš na nějaké Španěly. Místy je to dobré, místy dost dobré a místy naivní, nedotažené nebo bez náboje. Nevěřím, že má každý nějaké jiné pořadí a názvy kapitol podle barev také nemá vůbec žádný význam. Snaha o větší zviditelnění měla být raději zvětšením koulí u seriálu. Lepší průměr. 70%. (06.01.2023)

Průměrná podívaná, které nepřidá na kvalitě banda neoukoukaných herců. Ve své podstatě parodie na mnohem kvalitnější papírový dům, kde se člověk vybral, na kterou stranu se přidá. Tady si ani toho svého oblíbence nenajdete. Spletenec osmi různých příběhů, který tvoří jakštakš koukatelnou pohádku na díly. Nic, co by mě extra oslovilo. (09.01.2023)

Do velké míry klasická produkce Netflixu, která si svoje renomé buduje skrz odvážné tvrzení, že nabízí experimentální vyprávění a nechává diváka sledovat příběh v libovolném pořadí. Je třeba přiznat, že struktura vyprávění skutečně je specifická, důležitější však je podívat se na to, jakým způsobem je této specifičnosti dosaženo. Volitelné pořadí epizod totiž nestaví na sofistikovaně strukturovaných odkazech a vykutálené kontextualizaci, nýbrž na tom, že zápletka a všechny motivy jsou natolik archetypální a okoukané, že si divák vše automaticky domyslí (respektive ho napadnou tři možná řešení a jedno z nich to vždy je). Je to jako koukat na Kobru 11 a vidět nejdřív závěrečnou honičku s ikonickou melodií, potom vraždu/loupež a na konci hádku Semira s Andreou. Vše je nám jasné dopředu, a to, co se v náhodně zvoleném pořadí dovídáme, jsou spíše druhotné detaily a leitmotivy spjaté s postavami v podání ne vždy vhodně obsazených herců (čistě osobní výtka, kterou do hodnocení nepromítám). Za zmínku stojí také podivný výběr hudby, která se do mnoha scén vůbec nehodí a vytváří vtipně schizofrenní atmosféru. V neposlední řadě nesmím opomenout korejsky mluvící černou lesbu coby druhou nejvýstižnější definici “Netflix characteru” (na prvním místě teenagerka z Oscuro Deseo, která své spolužačce vysvětluje, že je v pohodě nebýt lesba). Největšími klady jsou z mého pohledu barevné ladění a s ním spjaté detaily v každé epizodě, ultrachytlavý přízvuk Jaie Courtneyho (v klasické roli nesnesitelného čuráka) a opět nějaká výraznější role pro Rufuse Sewella, kterému ti záporáci zkrátka sluší. 6/10 (02.02.2024)