Priscilla

Ač je to odlišný pohled, tak se nelze vyhnout srovnání s Elvisem od Baze Luhrmanna, který nám naservíroval naspeedovanou dechberoucí jízdu, vedle které je Priscilla od Sofii Coppoly nudnou zpomalenou vzpomínkou na nevýrazného Elvise v podání Jacoba Elordimu, kterému jsem jednak Elvise vůbec nevěřil a jednak ho pojal jako jednu z nejnudnějších postav v historii. Na rozdíl od Austina Butlera, který se prostě v Elvise jednoduše převtělil a věřili jsme mu každý pohyb a gesto. S Cailee Spaeny v ústřední roli Priscilly žádný problém nemám, zachraňuje, co se dá, ale když se film táhne, Elvis nudí, a děj v druhé půlce skáče jak na houpačce, tak se moc zachraňovat ani nedá. (25.07.2024)

Dcéra s týmto zobrazením otca nesúhlasila, žiaľ potom zomrela, matka a skutočná Priscilla to ale produkovala, sú to jej memoáre a je to jej pohľad. Je pravda, že Elordi ma vo svojej role dosť sral, to bol skutočný Elvis fakt taký lenivo artikulujúci pobuda? V samotnom príbehu a celkovo historke je čosi nechutné, keď zrejme len kvôli sláve dali rodičia 14, potom 16 ročné dievča 26 ročnému... Samotný film je inak pomerne nevýrazný, nijaká efektná zápletka tu nie je, Spaeny ale za herecký výkon chválim, no hoci film bol hlavne o Priscille, tak mne skôr tkvie to, že Graceland bola zlatá klietka, kde sa konzumovali rôzne tabletočky u malátno-agresívneho pánka, čo nemal problém s maloletými. A ešte ho volajú kráľ. No našťastie si to nehovoril sám ako Rytmus. (03.01.2024)

Nějak jsem měla tušení, že je v tom Coppola zapletena, aniž bych si přečetla její jméno ve filmu. Její rukopis nějak poznám. Zajímavý pohled na život páru z pohledu Priscilly, která se na filmu podílela. Je to vlastně od začátku až do konce neskutečně smutné. A to je smutné...Nicméně dvojice Spaeny a Elordi to zvládly skvěle. Dala bych za 3* ale ne :) (10.02.2024)

Sofia Coppola natočila pro A24 životopisný film o Priscille Presley, může se na téhle kombinaci něco pokazit? Víceméně ne, funguje to jako dobrej protipól Baz Luhrmannova loňskýho ADHD cirkusu "Elvis", kdy je ten samý příběh sledován pohledem ženy, která jeho slávu sledovala prímárně skrze klaustrofobní nudu v Gracelandu. Elvis je tu vykreslenej jako manipulativní nedospělej narcis, kterej od ní primárně chtěl, aby byla jeho poslušným hezkým přívěškem a věděla, kde je její místo. A u kterýho relativně brzy zjistila, jak se nenechat nachytat na jeho citový vydírání (a během toho sama tvrdnula, přičemž tahle její proměna je z hlediska hereckých výkonů na filmu to nejzajímavější). Celou dobu to osciluje mezi vyprázděnou tlumeností a pomíjivou zdánlivou rozverností. Nejzajímavější jsou momenty, kdy probleskává její starej režijní styl alá Marie Antoinetta (moderní hudba v kontrastu s historickými kulisami apod.). Je otázka, zda fakt, že jich tam bohužel zase tolik není, je cílená práce ve stylu "méně je více", nebo prostě jen to, že už se její režijní styl stal více usedlým a normálním. Btw Priscilla ten film produkovala a je to natočený podle její knihy. (20.12.2023)

Kostýmově parádní, herecky nepřekvapivě kvalitní (Jacob jako Elvis jasná trefa), příběhově sterilní. Já vím, že se jedná o film již vyzrálé Sofie Coppoly, ale přeci jen... možná, že jsem čekal návrat do kapku divočejších vod za dob Marie Antoinetty? Pokud člověk viděl pár romancí, tak vývoj vztahu Priscilly s Elvisem pro něj bude poměrně předvídatelný, aniž byste kdy o této dvojici předtím slyšeli. Nezbývá proto než koukat na pěknou interiérovou výpravu. Vyloženě hluchá místa zde naštěstí chybí ale na to, že má tahle komorní podívaná necelé dvě hodiny, tak jsem se znatelně víc než minulý rok od Baze o vztahu Priscilly s králem rock 'n' rollu nedozvěděl. [Viennale 2023] (29.10.2023)