Svedená a opuštěná

Sveden předchozím geniálním Germiho kouskem Rozvod po italsku, těšil jsem se i tady na kvalitní humor a do detailu promyšlený příběh s charismatickým hlavním hrdinou, zde vlastně hrdinkou. Zvědavost a nadšení mě ale opustilo až nebezpečně brzy. Uřvaný italský humor mi nevadí, když se ale chabá a přímočará zápletka rozplizne do téměř dvouhodinové šíře, začnete zákonitě pokukovat po hodinkách. Navíc není možné upnout se na hlavní postavu, a to zkrátka proto, že zde žádná není - nikdo z tria otec-dcera-zbabělý milenec si totiž není schopen získat divákovy sympatie. Mnohokrát mě dokonce během sledování napadlo srovnání s naším agrárním klenotem Slunce, seno... Humor je totiž podobně lidový a široké divácké vrstvě přístupný jako v Troškově trilogii. Náročnější divák si ale v obou případech nic zajímavého po zhlédnutí neodnese. (12.09.2010)

Kvalitní satiricky zlomyslný pohled na tehdejší stav italské společnosti na Sicílii, jejich morálku, zvyklosti a zákony, často vycházející ze zastaralých tradic. Společenská váženost je často úměrně závislá na tradiční míře pochybné rodinné cti, za kterou se tvrdě bojuje. A to i za cenu vraždy při krevní mstě. Pokrytecká morálka je plná lascivních zvrhlých choutek, kdy je žena určena k neustálému nahánění a odmítání. Podlehnutí se rovná především jejímu poklesku na samé dno pokrytecké morálky, kdy jsou oběti veřejně zostouzeny a ponižovány. A to nejen oběti, ale celé rodiny, a jediným východiskem je krevní msta, která ale vše pouze obrací do začarované kruhu. Nebo složitá vyjednávání a zinscenování komplikovaných divadel pro veřejnost, aby se vše zdárně vyřešilo v rámci neměnné společenské prestiže. Velkou hru, plnou proměnlivých postojů ostatních účastníků hry, rozehrává Don Vincenzo Ascalone (dobrý Saro Urzì). V rámci zachování cti rodiny, své, i svých dcer. Nakonec s velkou pompézností a veřejně dosáhne svého cíle. Jeho dcera Agnese Ascalone (půvabná Stefania Sandrelli), je příčinou veškerého dění, když podlehne neodbytnému svůdci, do kterého je zamilována. Poté jím je odmítána, ostouzena, aby pak za něj byla velkolepě provdána. Z dalších rolí: svůdce Peppino Califano (Aldo Puglisi), snoubenec Agnesininy sestry, který se mocně vzpouzí pojmout svou oběť za manželku, Vicenzův syn Antonio Ascalone (Lando Buzzanca), vybraný ke krevní mstě na Peppinovi, ale naštěstí vyhrává jeho neschopnost komukoliv ublížit, Peppinovi zoufalí rodiče Amalia (Lola Braccini) a Orlando Califanovi (Rocco D'Assunta), střídavě se vzpouzející a domlouvající průběh divadla, chudý baron Rizieri Zappalà (Leopoldo Trieste), s nechutí odhalující svou roli v divadle, Vincenzův bratranec (Umberto Spadaro), právník radící s průběhem divadla, Agnesina sestra Matilde (Paola Biggio), nic nechápající původní snoubenka Peppina, policejní šéf Polenza (Oreste Palella), dohlížející na zdařilý průběh divadla, a Pasquale Profumo (Vincenzo Licata), prostředník setkávání obou rodin. Rozverné, vtipné, satirické, ale zároveň i smutné při pohledu na stav sicilské společnosti, jejich zvrácené morálky a falešného vyžadování cti i za cenu prolévání krve. A to vše s velkolepou vrozenou italskou dramatičností prožívání života. (07.07.2012)

Komedie?! Asi mě opustil smysl pro humor. Tragédie, drama, studie beznaděje, to všechno tenhle film je, ale komedie ne. Na Sicílii aspoň jednu atomovku. Vůbec nejhorší je, že víte, že kromě hlavní hrdinky máte litovat i její sestru, ale ona je tak nesnesitelná, ošklivá a hloupá, že jen doufáte, že brzo zmlkne a zmizne. Ne, nejhorší je, že Pepino to, co tvrdí, myslí vážně. Ne, nejhorší je vlastně to, že don Vincenzo dělá to, co dělá, protože je upřímně přesvědčen, že to je nejlepší možné řešení. Vlastně ... nejhorší je, že ten zákon o tom, co všechno zahladí svatba, byl nepochybně skutečný. (28.08.2010)

Mnohem lepší než Rozvod po italsku, sice Mastroianni s Voskou byli skvělí, ale na dona Vincenza v neodolatelném podání Saro Urziho, fenomenálně dabovaný Zdeňou Štepánkem Il grande (netušil jsem, že nikdy byl v dabingovém studiu), prostě neměl, to je bez debat. Zatím co Rozvod trpěl nevyrovnaným sinusoidním tempem, Svedená hned na začátku zařadí pětku a na tu frčí skoro až do konce, na konci bohužel přeřazuje na čtyřku, ale to se dá odpustit. Nemám moc rád Rustichelliho styl, ale tady se mi jeho hudba moc líbila, jeho kombinace mafiózní a westernové hudby, plus perfektní kulisy polorozpadlých honosných paláců, to vše dokonale potrhuje kvality tohoto filmu. Tleskám vydavatelství Terran! (06.12.2009)

Svíravá společenskokritická studie maloměšťáckého pokrytectví, kterou jen naprostý cynik může nazvat komedií, aniž by k tomuto označení žánru nepřidal přívlastek „krutá“. Satirický ráz filmu je totiž častěji přehlušován psychologickým ponorem, karikování se rozplývá ve scénách vnitřního boje. Svět vyznávané rodové cti (přesněji: jejího obrazu) děsí svou relativizací hříchu (pro udržení (pochybné) neposkvrněnosti jména lze spáchat i vraždu, čili obětovat svou duši) i rozkladem rodiny, v nějž ústí (odcizený vztah otce ke svým dcerám). Díky vyhraněnější expresivitě snad ještě o stupeň silnější a varovnější dílo než analogické téma zpracovávající Krásný Antonio. (27.12.2009)