Nevyřešený případ

Skvělá komedie (slovo "parodie" je v tomhle případě poněkud mimo), která mohla být kratší tak o deset minut a dostala by pátou hvězdu. Caine s Kingsleym jsou coby ústřední dvojka skvělí, na jejich pošťuchování a špičkování bych se mohl dívat pořád, nápad filmu (Holmes je ožralý herec, Watson pak mozek, který Holmes nejspíše nemá) potěší snad každého a neurazí žádného Doyleova fanouška. Vsadím své boty, že Nevyřešený případ má nakoukaný i Guy Ritchie. Podobnost scény v docích, například, nebo titulků "jako ze starých fotografií", které použil v novém Sherlockovi, nebude náhodná. (07.03.2010)

Moc hezká variace na Watsona jako geniálního detektiva a Sherlocka pouze jako přičumovatele a přihlouplého vykonavatele Watsonových geniálních myšlenek. Kingsley i Caine se ve svých rolích pořádně vyřádili a předvedli vskutku zábavné pátrání po zmizelých originálních stočcích anglických bankovek. A nebyl by to Moriarty, aby v tom neměl prsty. Hudba (a to moc hezká): Henry Mancini (10.02.2009)

Sice ani zdaleka tak vtipné, jak by člověk u ostrovní komedie s touto zápletkou čekal, ale na druhou stranu překvapivě dbající na logiku dění a chytré hraní si s Holmesovským mýtem. Vždyť si scénář dokázal vtipně pohrát i s možností, která mě u Holmese tak často napadala - že jeho dedukce jsou pouhými hypotézami, jichž lze na základě daných faktů předložit mnoho. Zde se to Holmesovi stane - ovšem i úplně špatná dedukce jej dovede ke správnému závěru. Tak mu autoři od dob Conana Doyla přejí... Film nabízí i řadu chytrých kousavých vtípků, které jdou nad rámec pouhé legrace pro legraci. Příkladem budiž ukázka známé moudrosti: "Když dva dělají totéž, není to totéž." Umně dedukující Watson tak může být označen za pouťového komedianta, ale totéž opakující Holmese sklízí potlesk. Pro mě jistě zdařilejší než ritchieovské zakčnění, ale zaostávající za současnou seriálovou aktualizací či sovětskou holmesovskou ikonou - nejvěrnějším Cholmesem historie, Livanovem. Silné ***. (02.11.2014)

Povedená parodie kriminálních příběhů s geniálním detektivem Sherlockem Holmesem a jeho věrným druhem dr. Watsonem. Na Baker Street 221b však tentokráte něco není v pořádku, neboť oba souvěrci si takříkajíc vyměnili role...což je samo o sobě vcelku dobrým nápadem (i když mi drahnou chvíli trvalo, než jsem si na to zvykl, netušil jsem totiž, že jde o parodii) a příčinou mnoha komických peripetií a situací... Je to popravdě vyfabulováno vskutku sofistikovaně - o činech Sherlocka Holmese víme jen ze záznamů Holmesova kronikáře doktora Watsona, co by se ale stalo, byl-li dotyčný doktor Watson šibal a většinu případů slavného detektiva si jenom vymyslel? Nebo si snad vybájil i samého Sherlocka Holmese? :-) Parodie Thoma Eberhardta se nese ve staroanglickém dobovém duchu ctícím tradici i ducha knižních předloh a ve své podstatě se nejvíce blíží parodické škole Mela Brookse, komika je víceméně situační a rámec holmesovského mýtu využívá, ale neznásilňuje... Podobné filmy: Dobrodružství mladšího a chytřejšího bratra Sherlocka Holmese (04.02.2009)

Než se dostanu k jádru věci, je třeba skoncovat s tím stále opakovaným tvrzením, že jde o parodii. Parodie buď zveličuje zdánlivě vznešené vlastnosti předlohy a jejích postav ad absurdum a konfrontuje je s přízemní skutečností, anebo důsledně dotahuje do konce, co je v předloze nedomyšlené nebo se vzpírá logice. Účelem parodie je předlohu usvědčit z hlouposti, naivity nebo vypravěčské neobratnosti. O nic takového Without a Clue neusiluje a očekávat parodii v popsaném smyslu slova může vést ke zbytečnému zklamání. S filmy Václava Vorlíčka nebo Oldřicha Lipského má společnou jen situační komiku v nezvyklém prostředí a s rabiátskou zlomyslností Mela Brookse už vůbec nic. Je to detektivní komedie, jejíž zápletka by bez potíží obstála jako běžný holmesovský případ. Komediální šťávu jí dodává myšlenka, že Sherlcok Holmes je pouhým maňáskem pro veřejnost a za nitky ve skutečnosti tahá doktor Watson. Holmese si kdysi vymyslel, aby nedráždil konzervativní medicínské kruhy svým výstředním koníčkem. Případy, které sám vyřešil, připisuje Holmesovi a sám je naoko pouze dokumentuje jako dopisovatel magazínu The Strand. Jenže Holmese představuje za byt a stravu neúspěšný herec ("Moje hra se hrála jen jednou, ale ne bez odezvy."), který si zhusta nepamatuje předepsaný text, pokoutně pije a pro nízké IQ ho nelze ponechat bez dozoru. Doktor Watson už mu nechce dělat chůvu a sám zůstávat v pozadí, jenže veřejnost věří zromantizované fikci víc než bystrému úsudku jejího autora... Řekl jsem, že případ, který Holmes a Watson řeší, by obstál i v detektivce. Věřím tomu, ale za předpokladu, že by šlo o padesátiminutovou epizodu nějakého seriálu. Detektivní pátrání se zdařile snoubí se situační komedií všude tam, kde je hlavní dvojice pohromadě. I scény, které bývají v detektivkách nudné (taková ta prvotní ohledávání a výslechy) jsou zábavné díky té skvělé základní myšlence. Michael "Holmes" Caine vždycky nasadí blahosklonný výraz, o kterém pouze my a Watson víme, že znamená "nemám nejmenší ponětí, co bych řekl", potěžkává dýmku a klade otázky, aby získal čas, Benu "Watsonovi" Kingsleymu tečou nervy, ale okolí Holmesovi visí na rtech v tichém úžasu a pokládá si za čest být součástí situace. Tohle funguje vždycky. Scény, které Holmese a Watsona rozdělují, se mi zdají o něco slabší a zpomalují spád filmu tam, kde by měl naopak gradovat. Zcela spokojen nejsem ani s podobou profesora Moriartyho, kterého jsem si vždycky představoval jinak. Nebýt těchto dvou výhrad, nebál bych se ani pěti hvězdiček. 80% (19.08.2010)