Stalo se jedné noci

Má ho ráda, nemá ji rád, nemá ho ráda, má ji rád, nemají se rádi, ale stejně to krásně skončí. A hlavně je přitom sranda, neboť Clark Gable si svého světáckého pisálka opravdu vychutnal. Nejsem sice žádným znalcem v oboru zrodu romantické komedie, ale tohle je určitě jedna z prvních a pokud ne, tak jedna z prvních povedených a ještě k tomu mluvících. Mám sice jisté výhradu ke vzhledu Claudette Colbert, ale kdysi patrně ideál krásy vypadal poněkud pomuchlaněji než dnes. Přesto díky za tu filmařskou radost a špetku naivně radostného optimismus. (22.01.2014)

Jasně, je to naivní, předvídatelné a ve své podstatě hrozně jednoduché, ale bylo to tak milé a hezké (jak se od Capry dalo čekat), že jsem nakonec nenašel důvod nedat plný počet hvězdiček. Navíc se mi moc líbila ústřední dvojice Gable/Colbertová, a tak jsem si s tímhle filmem udělal jedno pěkné odpoledne. 90% (21.07.2017)

Staronovou potíží filmové klasiky ať počátků němého nebo zvukového či barevného hraného filmu je, jak se na ni dívat. Film není jen umění, ale také řemeslo a - řeklo by se - kusová výroba svého druhu. To řemeslo objevit, vymezit, naučit se mu a integrovat ho do palety vlastní poetiky jako základu původního uměleckého typu a občas i převratné koncepce rozhodně není snadné. Pro současného diváka je celá věc ještě více znesnadněna. Není-li jaksi přirozeně vlečen svou opalizující nostalgií, v níž vše, co je starobylé a starožitné, je krásné už proto, že tu patinu zkrátka nelze přehlédnout, má na vybranou dvě možnosti. Tou první je relativně méně nesnadný a více dosažitelný technický prézentistický pohled, který do kvality zařazuje automaticky všechno, co vzniklo po r. 2000 (1990, 1980, 1965, zpravidla tak, že byl-li jsem v té které době mladý, znamená to, že s mým životem začaly i lidské dějiny, mezi tím i žbrblavá drobnost zvaná film), tou druhou snaha více vidět film jako dílo, které je produktem doby svého vzniku, jež čas od času a případ od případu tuto hranici určitým způsobem překonalo. To je i případ rozkošné patiny STALO SE. Červenoknižní téma má slibnou, na svou dobu téměř avantgardní psychologii postav, pojednává o skutečném tématu a usiluje - i podle mě - s úspěchem o prolomení tohoto svazujícího korzetu dobové machy a konvence. V továrně na sny šlo tehdy jako dnes o doslova snový úspěch. O sen, který stále zůstává pozoruhodným diváckým zážitkem. (31.03.2008)

Tak jsem zase jednou zabrousil do klasického Holywoodu a rozhodně nelituji. Frank Capra, jakožto ultimátní tvůrce feel good filmů zlaté éry, přináší další ze svých kousků, který po stránce scénáře naplňuje rčení "v jednoduchosti je síla" a většinu kouzla čerpá z charismatu Clarka Gablea a ztřeštěné nevinnosti Claudette Colbert. Člověk ví, že je to naivní, člověk ví, že je to předvídatelné, ale přesto podlehne. Jo, většinou tomu tak u starých filmů nebývá, ale tohle na mě fungovalo. (05.03.2013)

Je zbytočné vymenovávať všetky klady takýchto klasických snímok, z ktorých sú dodnes a vždy budú citované jednotlivé kultové scény. Z tých sa stali príťažlivé scenáristické kanóny, na ktoré sa vždy budeme tešiť, ale skôr pri pozeraní staručkých filmov typu Stalo sa jednej noci. Dôležitejšie je spomenúť viacero detailov, ktoré komentujú svet okolo, napríklad nie sme svedkami hrozivého klišé wallstreeťáka, ale milujúceho a chápajúceho otca, ktorý chce pre svoju dcéru presný opak toho, čo chcú tieto postavy v iných filmoch. Bohatý podnikateľ nemusí byť iba vykorisťovateľ a ten, kto vás zvezie, čiže človek z ľudu, to nemusí s vami nutne myslieť dobre. No a treba hovoriť o tom, že romantické koverzačné komédie sú tak dobré, nakoľko to iskrí medzi ústrednou dvojkou? Lepšiu ako Gable- Colbert by ste museli dlho hľadať a skúste to radšej pri ich dobovej konkurencii v starých zlatých dobách klasického Hollywoodu, ako v posledných dekádach. Dialógy nie sú však až tak vtipné, ako skôr presne zapadajúce do jednotlivých situácií. Asi preto, že som očakával záchvaty smiechu, nejdem na plný počet. 90%. (26.03.2014)