Život je krásný

Přiměl jsem před časem sestru, aby se se mnou na tento film - jeden z mých nejmilejších - podívala. Svůj zážitek zhodnotila asi těmito slovy: "Hezké, škoda, že je to jen taková pohádka." A ona to skutečně v jistém smyslu pohádka je - pokud však to slovo chápeme jako označení pro příběh o základních pravdách a ne jako termín pro neskutečnou báchorku. "Život je krásný" ukrývá pod vrstvou hladivého vánočního sentimentu mnoho moudrosti - třeba tu, že velikost lidského života není poměřována velikostí snů a úspěšností jejich realizace, ale naopak schopností umenšít se před druhými lidmi a před jejich potřebami v poušti všedního dne. Selhání není, když se nám nepodaří naše vzdálené ideály uskutečnit, ale když na cestě za jejich realizací přehlédneme člověka ve své blízkosti. George Bailey celý život ustupoval ze svých představ a nakonec mu bylo dáno, aby poznal, jak jeho rozhodnutí skrytě měnila svět k lepšímu. Jeho postavu si před sebe chci klást jako vzor a snímek, v němž vystupuje, považuji za jeden z duchovně nejvíce povznášejících počinů v dějinách filmu, za skutečný zázrak. (24.05.2006)

(Ministerstvo zdravotnictví varuje: následující komentář obsahuje spoiler). Je pravda, že člověk musí občas dostat od prozřetelnosti pár facek, aby si uvědomil, jak veliký je život dar. Pokud mám být hodně stručný, režisérovi se tímto snímkem povedly především dvě věci. Divákovi se v něm dostává vřelého vyznání víry ve skutečnou lidskou dobrotu, která se v konečném důsledku vždy vyplácí (a je to vyznání natolik upřímné, že filmu odpustíte i občasné hraní na city). A pak je zde také patrná velmi mazaná vypravěčská technika. První (hanlivě by se dalo říct skoro uspávací) 2/3 filmu dostanou skutečný smysl až ve třetině poslední. Jinými slovy, divák si teprve v poslední části filmu uvědomí, jak moc byly všechny předchozí události důležité k finálnímu rozuzlení. S tím, že celkové vyznění filmu je několikrát předznamenáno vícero drobnými epizodami (nejvýraznější je ta s otráveným receptem, na který upozorní hlavní hrdina, aby za záchranu života dostal nejprve pořádný výprask, ale nakonec byl s vděkem objat). (14.09.2016)

To, že sa z filmu Život je krásny nestala aj európska filmová vianočná klasika, je pre mňa celkom záhadou. Nejedná sa pritom o snímku nejak výrazne americkú (to je ale vec názoru), jej posolstvo a vyznenie je všeobecné a funguje vždy a všade. Je to film čisto vianočný, rozprávkovo naivný, ale zároveň výborne napísaný a aj na svoju sentimentalitu nevtieravo dojemný. Kto iný by mal byť jeho tvorcom, ak nie Frank Capra a kto iný by mal hrať hlavnú úlohu, ak nie James Stewart. Dnes by to bolo spojenie Ron Howard a Tom Hanks. (01.08.2012)

Celé kouzlo této filmové legendy tkví v tom, že i v nejzarytějším pesimistovi dokáže vydolovat chuť do života na několik měsíců dopředu a také víru v to, že všude kolem nejsou jen ziskuchtivé svině, jejichž smyslem života je potopit ten váš. Možná se to nezdá, ale není to málo. Při závěrečné katarzi navíc slušně mrazí z toho, že ve 40. letech řešili úplně ty samé problémy, které máme teď my, ale stejně jsme suverénně najeli na stejně nemocný systém jako v té době Spojené státy, i když lék stále nikdo nenašel. Už jen proto se jedná o nadčasové dílo. (25.12.2014)

Tenhle film není bez chyby. Ve druhé polovině se komplikace hlavního hrdiny až příliš začnou natahovat a závěrečná procházka s andělem neskutečně irituje tím, že George ani po x-té názorné ukázce své hypotetické neexistence nedokáže pochopit, která bije. Jenže o tom Caprova vánočně rodinná oslava života není. Není o detailech, není o tom, že bude divák studovat příběh. Je to jenom o tom, že stojí za to žít, mít někoho rád a i přes nutnost vzdát se svých životních snů se nezastavovat ve snaze o cokoliv. Je zvláštní shoda náhod, že jsem film pustil právě v náladě, kdy se mi zdálo, že osobní, studijní i jakákoli jiná situace je prostě špatná a oproti mým libovolným dřívějším problémům mě žádný film nedokáže rozptýlit. A právě Život je krásný ve mě něco probudil. Ten pocit, že právě ve chvílích, kdy si myslíme, že nemůže být hůř, může blízko nás být třeba právě naše životní štěstí. (19.05.2007)